Recenze filmu Duše

83%

Komentáře a recenze 39

Dle počtu bodů
Chrustyn
Chrustyn
44 065 bodů
8
Přestože je "Duše" spíše slabší pixarovkou, pořád se jedná o výborný, chytrý a možná až moc dospělý animák, který potěší nádhernou audiovizuální stránkou i příběhem. Jen tomu chybí něco navíc, čím by se film vryl divákovi do paměti a nutil ho se na něj znovu podívat. A to je právě u Pixaru velká škoda.
Pete69
Pete69
33 045 bodů
7
Zajímavý animák, zábavný i s hlubším poselstvím. Animace se mi líbila, příběh je to sice celkem originální, ale nevyhnul se klasickým klišé a je dosti předvídatelný. Naprosto pohodová podívaná vhodná pro celou rodinu, navíc v Pixarovské kvalitě.. 70%
hanys_
hanys_
18 771 bodů
8
Nejmíň dětská pixarovka. Pořád ale chytrá, vtipná s jednoduchým ale silným poselstvím. Vlastně mi asi jenom nesedly scény z nebe, jinak by to nejspíš bylo za pět.
lamps
lamps
15 340 bodů
7
Tentokráte za očekáváním - více než kdy jindy je na tom bolestivě znát, jak se tvůrci prostě musí vydávat cestou kompromisu. Ryze dospělácká látka je permanentně ředěna dětskou perspektivou, která neslouží dějové soudržnosti tak hladce jako dříve. Jen považte: Coco poslalo do symbolického světa existenciálních myšlenek normálního malého chlapce, který dováděl ve vizuálně strhujícím prostředí a vše se učil svou vlastní dětskou optikou. V hlavě zase mělo legrační smyšlené protagonisty, které prováděly myšlenkově hutným příběhem ve stylu fantastických cirkusových atrakcí. Duše má ale dospělého lidského protagonistu, u něhož se zkrátka počítá s vyzrálejším pohledem na svět a který zůstává dospělým i v rámci duševního pobytu v symbolickém prostředí. A prostě je znát, že ten film je stavěný spíše pro dospělé, přičemž mu logicky škodí, že se odvíjí docela očekávanými cestičkami a končí tak nuceně a bezkonfliktně. Aranžmá originálního světa je opět skvělé a příběh se příjemně sleduje, jen logicky nemůže být tak zábavný a neurvalý, ani tak silně inspirativní, když všechno střílí až moc univerzálně dovnitř pevné rodinné pohody. Není to špatný film, je jen nedotažený a tak nějak uspěchaný, což je u Pixaru dost zarážející.
filmfanouch6
filmfanouch6
12 654 bodů
10
Pixar je třída- Tohle legendární animační studio ušlo dlouhý kus cesty a přesto už je přes 25 let zárukou těch nejlepších celovečerních animáků uplynulých let. Od prvního Toy Story Pixar nenatočil vyloženě špatný animák (jistě, záleží na subjektivním pohledu) a je zárukou nejenom té detailní a překrásné animace, ale především i silných a vyspělých námětů, kde se napříč filmů nebojí například témat jako je existenční krize (Toy Story), snaha o realizaci životního snu ve kterém vám není přáno kvůli vaší rase (Ratatouille), puberta (V hlavě) nebo uvědomění si existence rodinných hodnot (Coco). Filmy od Pixaru jsou prostě speciální a osobně jsem nikdy nevařil na nějaký nedovařený (celovečerní) pokrm tohohle studia (I k tomu Hodnému dinosaurovi jsem časem přišel na chuť). Pixar především až na výjimku v podobě Toy Story 2 do roku 2010 netočil vůbec pokračování a sázel na originální tvorbu, právě v roce 2010 ale došlo na Toy Story 3 (nejlepší pixarovka vůbec) a následně i na další pokračování jako Auta 2-3, Úžasňákovi 2 nebo Toy Story 4. Právě Pixar ale slíbil, že právě po Toy Story 4 se vrací k realizaci originálních projektů, což dokazuje i faktem, že letos v roce 2020 vznikli dvě originální pixarovky- Frčíme a Duše. Frčíme ještě v březnu stihlo dokázat, že skutečně stojí za to a i přes to, že patří mezi slabší pixarovky nakonec patří k tomu nejlepšímu co rok nadělil. A jak je to tedy s tou Duší? Ta je na tom za mě ještě líp a společně s Tenetem jde pro mě o nejsilnější filmový zážitek z letošního roku, který dokázal, že Pixar je pořád ve vrcholné formě a pořád dokáže servírovat neskutečně vyspělé příběhy. A tentokrát navíc Pixar dost možná natočil zatím svůj nejdospělejší animák. Režisér a spoluscenárista Pete Docker (Duši napsal společně s Mikem Jonesem a Kempem Powersem) se už dávno u Pixaru osvědčil- Stojí za Příšerkami S. R. O., Vzhůru do oblak a V hlavě (poslední dva zmíněné projekty patří do mé osobní Pixar TOP 10), které fungovali i díky skvělému scénáři a emocionální síle samotných látek. Duše je již 23. snímkem tohohle věhlasného studia a člověk prostě musí žasnout nad tím, že Pixaru pořád nedochází forma. A pořád dokáže skvěle prodat ambiciózní a odvážné látky. Právě Duše je snad ze všech pixarovek nejvíce orientovaná na dospělé diváky, což ale zase zároveň neznamená, že by nová pixarovka nebyla velice sympatickým způsobem v jistých ohledech pořád veskrze dětinská. Jenomže jak samotná synopse napovídá, Pixar se opět pouští do něčeho velkého. A tentokrát se díky snaze hlavního hrdiny vysvětlit, co je vlastně na samotném lidském životě tak skvěle pouští do filozofických otázek. Ne, Pixar nevytvořil animovaný remake Mallickova Stroma života i přesto, že jsem si všiml pár velmi vtipně vzdálených parallel. I zde Pixar vytvořil nový fantastický svět, který je ale tentokráte v zásadě minimalistický a v zásadě nerozjuchaný. Neznámo před je ale přesto velmi přitažlivý a očividně propracovaný svět, kde by opět stačilo, kdyby nám Pixar jen představoval nový svět a veškeré jeho zákonitosti. Do toho všeho tu navíc Pixar zkouší pracovat s novými typy animací, které předtím nevyužil a nadále se snaží přijít se svěžími výtvarnými postupy. Přitom všem navíc tak nějak automaticky platí všechno, co o Pixaru víme- Animace je nadále naprosto detailní a propracovaná, vedlejší anonymní postavičky jde od sebe snadno rozlišit a reálně se tu opět skutečně předvádí zajímavý a svěží svět. Duše navíc zvládne zavčas vysvětlit jaká jsou pravidla hry a jak základní těžiště děje funguje a pak už se vydáme do víru událostí, kde si navíc hlavní hrdina částečně uvědomí, že mu nejde o nic jiného než o hudbu a a šanci prosadit se v ní a že by se možná měl nad sebou samým zamyslet. I v tomhle ohledu je Duše jednoduše geniální- Předvádí na první pohled zcela obyčejného a nezajímavého hrdinu, který se stává zajímavým právě tím, že si sám uvědomí, že je v podstatě nezajímavý a že samotný život není pouze o hudbě. Hlavní hrdina Joe (Jamie Foxx se u mikrofonu neskutečně vyřádil!) se při pokusu o návrat do svého těla dozvídá, co je pravděpodobně smysl života a jestli náhodou neměl svůj život žít na plno. Tímhle faktorem Pixar opět dodal neskutečně přesahový animák, který má opět tuny vrstev, které je následně velmi zábavné rozkrývat. Život sice není jenom o hudbě, tenhle film jí ale má jednoduše skvělou. Skladatelské duo Trent Reznor a Atticus Ross (kteří už letos skvěle hudebně doplnili Fincherova Manka) se spojilo s hudebníkem Jonem Batistem a vytvořili soundtrack, který skvěle těží z vášně hlavního hrdiny a jde o nejpamětihodnější filmový soundtrack letošního roku. Kombinace techna a jazzu se na první pohled jeví jako šílená kombinace, výsledek ale rozhodně stojí za to a tohle trio by si letos mělo dojít pro Oscara za nejlepší hudbu. Zcela určitě. Duše je vizuálně vtahující a předvádí dokonalou práci s kamerou, která se stala u Pixaru už rutinou. Je skutečně zatím nejdospělejší pixarovku, která má pořád dost aspektů, které uspokojí menší diváky, ti starší tu ale definitivně objeví něco speciálního a opět se tu předvádí velice vážné motivy, které se tentokrát točí kolem smysluplnosti lidské existence a ze všech pixarovek je Duše zatím rozhodně nejnáročnější pro dětský mozeček. Má to skvělé vedlejší charaktery (Tina Fey, Angela Bassett nebo Phylicia Rashad dávají do svých rolí všechno), je to neskutečně chytré, realistické a dojemné a zároveň se skutečně podařilo u Pixaru v jistých ohledech zajít ještě trochu dál. Nedorazil vyloženě jeden z vrcholů studia, pořád ale zcela určitě zásadní milník, který navíc tohle studio ztělesňuje v té nejlepší formě a ve svém obsahu předvádí, proč je někdy důležité radovat se z maličkostí a uvědomit si, že jsou naše ´´ strašně velké´´ problémy vlastně někdy víceméně banálními. A i v tomhle ohledu je mi nová pixarovka neskutečně sympatická, protože se jí výborně daří balancovat mezi dvěma cílovkami (děti, dospělí) a skutečně je vlastně zajímavé jak hlavní kolize působí hrozně minimalisticky a zároveň je v jistých ohledech pixarovkou možná nejambicióznější. A i přesto, že k těm TOP pixarovkám nepatří, je to prostě a jednoduše pecka. Tenhle film má duši! Je radost se na něj dívat, mrzí mě, že kvůli aktuální situaci a uvedení na Disney+ se film nedočká tak vysokých výdělků, které by si zasloužil a přesto jsem rád, že jsem ho mohl vidět, protože jde o jeden z filmových klenotů letošního roku, který si budu pamatovat ještě dlouho. Je dost možné, že Pixaru přece jen jednou dojde pára, zatím to ale očividně nehrozí a budu doufat, že se tohohle dne jen tak nedočkáme.......
hrumsrt
hrumsrt
11 077 bodů
8
Musím se přiznat, že film jsem se snažil nakoukat už třikrát, ale vždy jsem to vypnul po cca. půl hodině. Jelikož mě hrozně nudí, když se Joe dostane do "nebe" (prostě místa, kde jsou duše). Já si úplně nelibuji ve filmech, kde jsou takový polštářkový pidižvíci. Ale jak se film znovu přenese na Zem, tak už to sleduji s ústy dokořán... Famózní animace, kdy teda mě to už připadá tak opravdově zpracované, že pojem animovaný film brzy přestane existovat.. Tolik emocí, kolik mi to nabídlo, jsem měl naposledy při sledování Coco. Ani v nejmenším by mě nenapadlo, obzvláště když jsem na filmem už dvakrát zlomil vůli, že ho k němu přirovnám! Jakože ano pořád ještě chybí velký kus.. Mělo to svoje kouzlo, hudebně a emočně je to hodně sebejisté a inovativní. A překvapivě jsem se i párkrát zasmál. Navíc po tomhle pořád věřím, že animované filmy pod Pixarem, či Disney pořád mají potenciál pro dospělejší díla. A tak se loučí Joe Gardner, podle mě nejlépe napsaná postava v animáku, jakou jsem kdy viděl! 80%
JosefTomas
JosefTomas
9 986 bodů
7
Pixarové filmy byly vždycky spíš pohádka pro dospělé, která myslí i na děti, ale postupem času to vypadá, že se rozhodli stárnout společně s divákem a já jsem za to docela rád, protože minimálně mně se tento styl, kterým se vydávají, vcelku líbí. Jen je škoda, že od půlky stopáže se rozhodnou jít víc dětem naproti a já se trochu nudil. Finále také nezasáhlo, holt už toho bylo moc a někde naopak málo. I toto škobrtnutí ale nemění nic na tom, že to Pixar stále umí. Už jen čekám, kdy přestane brát ohled i na děti a rozhodne se jet čistě pro dospělé. A pokud ano, já u toho chybět nebudu.
Tom Hardy
Tom Hardy
8 369 bodů
6
Chyběl mi tam krůček navíc, díky němuž bych šel s postavami a nervózně vyhlížel, co se ukrývá za zavřenými dveřmi. Mám pocit, že tu nebylo nejšťastnější rozdání karet, protože se víceméně nabízí jen pár variant řešení. Je to jako dívat se na detektivku, kde tvůrci představí dva podezřelé a tím to hasne. Doufal jsem, že zrovna v případě Pixaru najdou nějaké nečekané řešení, které na konci z předem vyjetých kolejí vybruslí, ale to se bohužel nestalo. Duši nelze upřít silné emoce i skvělé gagy, zatímco však "tam nahoře" se hýří nápady, na zemi to bylo jen tajtrdlíkování v duchu animovaných skečů (příliš nepomáhá i to, že vedlejší postavy z Joeova života vesměs působí jako nezajímavá výplň). V jednotlivých momentech každopádně Pixar nadále fascinuje tím, jak nápaditě umí vytvářet (s)nové světy. Celek ale tentokrát neohromí. Animák Charlie: Všichni pejskové jdou do nebe, v němž hrdina také urputně bojuje proti vlastní smrti, ve mně nechal před lety mnohem silnější otisk. Duši si nakonec budu pamatovat paradoxně hlavně pro to, že v něm můj oblíbený gay moderátor mluví postavu, co kormidluje růžový koráb (což mi postě přišlo vrcholně absurdní, ať už šlo nebo nešlo o záměr)...
Motinski
Motinski
7 780 bodů
7
Pixar ide zase na plné obrátky. Opäť tu máme originálny scenár a topkovú animáciu. Veľa krásnych myšlienok, silnú nosnú tému, a všetko podané tak že to sadne dospelým aj deťom. Film čo naozaj pohladí na duši, no neviem sa úplne zbaviť pocitu že kĺže po povrchu a neponorí sa ešte viac do hĺbky. Námet si to vyslovene pýtal. Neberte to v zlom, ide o zábavný a zároveň ľudský animák, miestami filozofický a presah do reálneho života je cítiť, no neodrovnal tak ako napríklad Inside out alebo Coco. Tie ma na konci emočne vyždimali, zatiaľ čo duša ,,iba" príjemné zahriala pri srdci.
mojmir.sedlacek
6 286 bodů
8
Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání.