Příběh odehrávající se v Britské Indii ve 20. letech 20. století. V době, kdy na tomto území začal narůstat nenásilný odpor proti koloniální nadvládě, mladá dáma Adela Quested poprvé v životě opouští Anglii. Na cestě po Britském Rádžu ji doprovází laskavá paní Moore, s jejímž upjatým synem Ronnym Heaslopem, jenž působí jako smírčí soudce koloniální správy v provinčním městě Čandrapuru, je Adela zasnoubena. Svéhlavá, vůči domorodcům ale nepředpojatá mladá žena, by ráda viděla něco ze „skutečné Indie". Příležitost k tomu se naskytne, když jí i paní Moore chudý indický lékař Azíz nabídne, že jim uspořádá „piknik" v tajemných Marabarských jeskyních... Film Cesta do Indie natočil podle předlohy E. M. Forstera David Lean.
Střet indické společnosti a anglické koloniální nadvlády v příběhu o tom, kterak byl jeden chudý indický lékař nakonec ještě vděčný za to, že jistá ctihodná anglická slečinka netravala na svých obviněních. Pro dobrotu na žebrotu aneb s Angličany si raději nic nezačínejte, pokud chcete mít v životě klid. Motivaci většiny postav jsem po většinu poříběhu příliš nechápala, ale zobrazené reálie byly vcelku přesvědčivé.
Mistrovské dílo a určitě jedno z těch nejlepších dobrodružných dramat. Slavný režisér si opět pohlídal bezchybnou formální stránku, tahle pečlivost dnes už není samozřejmostí, a doplněna je silným obsahem a poselstvím. Podobně jako třeba Gándhí, je to velký film, ale po většinu stopáže zůstává komorní. 11 nominací na Oscara na místě, film je divácky vděčný i dnes a za těch 36 let vůbec nezestárl. Jednoznačně doporučit lze milovníkům starých poctivých dobrodružných filmů a především soudních dramat.