Por mě prakticky neznámá Belmondovka, která vlastně ani není filmem, který by si Belmondovský příznivec pod tím pojmem představil. Zdlouhavé a nudné dobrodružství, kde chybí typické Belmondovské akční kreace i humor.
Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil.
Robin Hood ve Francouzském podání a výborným Belmondem. Příběh je to dobrý, souboje legrační l, komediální téměř ve stylu "Šimona a Matouše" :-). Je to pohodová komedie s pěknými dobovými kostýmy i interiéry, ale mám spoustu oblíbenějších filmů s Belmondem. Cartouche u mě za 60%.
Belmondo je Belmondo, ale tohle je klasická francouzská historická komedie s rebelem v hlavní roli, jakejch už jsme pár viděli. Neurazí, nepokazí, nenadchne, nemá cenu víc se k tomu vyjadřovat.
Nemohu pominout své ovlivnění pozdně dětskými léty, kdy jsem Cartouche vnímala plnou silou svých dvanácti let... a všechno mi to připadalo tak vznešené a tak smutné. I slzy jsem na konci uronila. A přitom jde jen o zloděje, piráta, socialistu, který chce, aby se všichni měli stejně dobře, jenže bez ohledu na zásluhy. Necelý rok před šedesátkou mám už vidění světa zcela jiné a tak Belmondovo přehnané herectví, naaranžované bitky, kdy se nezabíjí, jen zesměšňuje, Claudiina krása, francouzské paruky a stylizace, to všechno už se mi tolik nelíbí. Přesto díky té podmanivé hudbě mám pořád Cartouche za film, který si vždycky pustím.