Recenze filmu Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Komentáře a recenze 17

Chrustyn

43 674 bodů •8. 3. 2022

4

Wes Anderson není pro všechny, což už všichni ví. Mě se však ve většině případů (vyjma Darjeelingu) trefil do noty a jeho ojedinělý řežijní a hlavně vizuální styl zbožňuji. Bohužel Francouzská depeše je druhým filmem, který mě prakticky kompletně míjí a to nejen příběhem. Povídky nejsou ani zábavné ani zajímavé a vzhledem k tomu, že je 90% filmu černobílá, nedokázal jsem si užít ani jinak bezchybné obrazy/scény, které zde sice samozřejmě jsou, ale barva jim citelně chybí. Zklamání, ale stále se budu těšit na další Andersonův film. Jen by neměl zapomínat na to, že jeho filmy uvidí i diváci, nejen on sám.

Pete69

32 609 bodů •3. 12. 2023

7

Wes Anderson se pomalu ale jistě stává mým oblíbeným režisérem. Francouzská depeše je pátým filmem, který jsem od něj viděl a dávám mu nejnižší hodnocení ( 70% ), ostatním jsem dal 80%+ aniž bych postupně sledoval, že je režíroval on. Film mě bavil, krásné tři novinářšké příběhy, hra s filtrem kamery, jedinečný vizuál a plejáda skvělých herců. Jeho filmy jsou hodně osobité, artové, chvílemi jsem se ale tentokrát přistihl, že jsem se u slabších pasáží nudil. I tak moc dobrá práce.

filmfanouch6

12 644 bodů •18. 11. 2021

8

Filmy Wese Andersona se poznají velmi snadno. Výrazná vizuální stylizace, sázení na bizarní postavičky či sázení na v podstatě suchý humor. Filmy Wese Andersona nejsou pro každého, přesto má Anderson solidní základnu fanoušků i díky jeho filmům jako Život pod vodou, Fantastický pan Lišák, Až vyjde měsíc či Grandhotel Budapešť. Francouzská depeše Liberty, Kansas Evenining Sun je již jeho 10. celovečerním filmem a vůbec bych se nebál říct, že tento film bude jednou kariéru Wese Andersona vystihovat z jeho filmů nejvíce. Francouzská depeše je další vizuální oslňující Andersonovkou, kdy Wes Anderson zůstává ve své komfortní autorské zóně. Jistě zamrzí, že se Wes Anderson nepokouší jako tvůrce vyvíjet, na rozdíl od takového Woodyho Allena se ovšem i právě oslňujícímu vizuálu dá v podstatě sázení na další dávku téhož odpustit. Lidé, kteří nemají Andersonovy filmy rádi by se měli Francouzské depeši automaticky vyhnout obloukem, protože tohle je skutečně nejvíce wesandersonovský film , který člověk může vidět. Při sledování opět může divák hrát bingo spočívající v tom, kolik známých tváří se ve větší či menší roli na plátně objeví a být možná jen zklamaný, že se jeho favorit objeví skutečně v epizodní roli. U Francouzské depeše by se ovšem dalo podepsat známé ´´ není malých rolí, ale malých herců ´´. A ty u Francouzské depeše určitě nejsou. V menší či větší roli tak určitě zaujmou nejen známí členové repertoáru Andersonových filmů jako Bill Murray, Owen Wilson, Tilda Swinton, Adrien Brody či Frances McDormand, ale i nováčci Timothée Chalamet, Benicio Del Toro a Jeffrey Wright a další várka známých tváří, jejichž vyjmenovávání by zabralo zbytečně příliš času. Jedná se o povídkový film, který je složen ze 4 novinových článků, které propojuje právě zákulisí vydávání posledního vydání časopisu French Dispatch. První větší příběh, který se točí kolem šíleného vraždícího malíře v podání Benicia Del Tora možná nastaví laťku až příliš vysoko a následující dva příběhy již laťku úplně nedoženou. Každý z příběhů je ovšem vyprávěn svým vlastním způsobem, Anderson zde zkouší různé filmařské techniky a řeči o filmu, který je milostným dopisem filmařiny vlastně najednou začnou dávat naprostý smysl. Kreativní Anderson rázem dokáže přijít s komiksovými sekvencemi, snaží stylizací i atmosférou skutečně vyvolat pocit, že člověk sleduje Francii v rané 2. polovině 20. století. V těch příbězích jde vlastně najít mnoho. Pokusy o satiru, grotesku, kritiku umění a všeho možného. Výrazná část filmu je černobílá a Andersonovy hrátky s barvami tak musí jít tak trochu stranou, pořád film ovšem nepřichází o výjimečný vizuál a skutečně kreativní filmařské techniky. Anderson se sice pořád v rámci své kariéry točí v kruhu, bylo by ovšem nefér říct, že alespoň částečně nezkouší trochu něco jiného minimálně v rámci vizuálního vyprávění. Za zmínku určitě stojí i další bravurní soundtrack Alexandra Desplata, který byl díky svým francouzským kořenům ideální volbou pro složení hudby k tomuto filmu. Po Fantastickém panu Lišákovi, Až vyjde měsíc a Grandhotelu Budapešť vznikl další fantastický Depslatův soundtrack k Andersonovu filmu. Krom zmíněného faktu, že se Anderson jako tvůrce v podstatě nikam neposouvá mám s Andersonovou novinkou osobně stejný problém, který mám s jeho filmy již od Takové zvláštní rodinky. Tedy fakt, že se u mě Anderson pocitově (krom fantastického vizuálu) krve nedořeže a i když je ve filmu cítit lehká snaha o emoce, ve finále vlastně nikam nevedou. Po dovyprávění všech článků finálního čísla Francouzské depeše a snaze o dojemnou tečku v podobě epilogu jsem vlastně pociťoval, že jsem viděl další Andersonův vizuálně úžasný film, kterému jde v oblasti řemesla něco vytýkat těžko, jde ovšem pořád jen o špičkově naleštěné řemeslo, kterému alespoň trochu chybí duše. A je pořád faktem, že po povídce se šíleným Beniciem Del Torem filmu spadne řetěz. Přesto jde o další zážitek, který by si z fleku mohl dojít jako Grandhotel Budapešť pro Oscara za výpravu a kostýmy., především i proto, že se tvůrce výpravy Adam Stockhausen a tvůrkyně kostýmu Milena Canonero k následujícímu celovečernímu Andersonovi vrátili. Wes Anderson ovšem už natočil lepší filmy. Francouzská depeše bude jedna z vizuálně nejvýraznějších filmových záležitostí roku 2021, přičemž fandové Wese Andersona si přijdou na své a jeho odpůrci budou opět hlasitě nadávat. Některé může zamrzet, že Anderson očividně ve své kariéře odmítá natočit něco tak trochu jiného, ve své komfortní zóně ovšem pořád tvoří to, co mu jde nejlépe. Pokud minimálně takhle povedené bude i chystané Asteroid City s Tomem Hanksem, Scarlett Johansson, Margot Robbie a známým repertoárem Wese Andersona (Bill Murray, Tilda Swinton, Adrien Brody), pořád bude důvod k radosti......

Klajnik

8 955 bodů •19. 11. 2021

9

Pro mě je French Dispatch filmem roku. Dokonalé v tom, čím ten snímek chce být. Současně to má ale vysoké kvality jak na rovině scénáře, tak na rovině technického zpracování. Jednotlivé postavy mají charakter, který se manifestuje na způsobu, kterým se vyjadřují. Herci jsou precizní a stejně tak kamera, kompozice, barvy... - zkrátka celé audiovizuálno. Tyto dvě roviny pak pracují v dokonalé symbióze formy a obsahu, jež společně generují svěží atmosféru, v níž se leskne jedinečném kouzlo pojednávajícího tématu, kterou je pocta novinářům (jak sympatický námět). Dokonce mě to ve svém závěru dojalo. Asi si dovedu představit, že je toto pro někoho nepochopitelné, páč to na city vůbec nehraje. Přesto to tam ale vidím a právě proto, že to na city nehraje, to na mě naopak funguje. Podbízivý patos ve mně vzbuzuje spíše cynismus.

blackkocour

3 745 bodů •8. 12. 2022

6

Vím, že vás už serou ty jednotvárné komentáře, protože jsem kokot, ale lepší odpověď by byla, že jsem hlavně línej se pořádně opřít a opuletně sepsat svoje myšlenky na imagirnarní papír, kde místo pera bude spíše klávesnice, ale nuže, nikoho to nesere, maximálně jen mě, protože jsem unaven psát ty stejné blbé vtípky, které nikde stejně nesměřujou, a spíše jen uráží divákovu inteligenci, takže jednou za čas udělím svůj zájem "kvalitnějším" a hodnotou více interesantní a lukrativní formou sdělením svých filmových poznatků. Takže, nejnovější snímek z chráněných dílen strýčka Andersona dopadl asi něják takhle. Ve své podstatě jsem nikdy neměl výtky k tomuhle masochistovi na kamerovou čočku jako právě hračička Wes, fakt. Grandhotel Budapešť byl sice už mírně průměrný jak se Wes už opakuje, ale pořád to byla bžunda, ale představte si Andersona ještě tak třikrát víc Andersonovýho než je zřídka zdrávo pro lidské oko, a vyjde vám Francouzská depeše. Jedině Wes Anderson je režisér, který si může dovolit asi na šest sekund obsadit školníka Willyho, a Léu Seyranomixe aby vycapila svoje kozy, které beztak nejsou ani jí, ale whatever. Depeše pořád skáče z jedné roviny, které divák vzápětí těch miliard různých detailů dokázal uchopit do svý labilní mysli, a najednou nás kopne do prdele dalším záběrem, který odbourá veškerou naději mu dát 5 hvězd. První povídka, neboli zvadlej čurák, bezpochyby plný počet, to další nestálo za nic. Rekord, usnul jsem jen dvakrát, což je na Wese kompliment. Ať už jsou záběry hravé jak muňky v mém ochlupení, stejně si poslední film režiséra nezaslouží než-li polovinu uchvajícího.. do piče, už mě to neba. Dne 08.12.2022 ve čtrvtek, má svátek Květoslava, Pepelaugh to je jméno, omegalul..

65David21

3 577 bodů •8. 6. 2024

8

Ale jo, zase mě Wes zaujal, i když chvílemi byla Francouzská depeše opravdu nevydržitelná nuda. Vtipy fungovaly většinou velmi dobře a docela jsem se nasmál. Měl jsem také pocit, že tohle byl s hraním obrazem a celkovou tou artovostí, nejpropracovanější počin od Andersona. Každý žaber měl přesnou symetrii a každý předmět útvařel obrazy na plátně. 85%

mgss.

3 441 bodů •19. 11. 2021

8

75%

kknk2

3 277 bodů •5. 2. 2022

6.5

Rozhodně nemůžu kritizovat vizuál, ten je totiž hlavním tahounem a zaslouží si obdiv. Dále vede obsazení složené ze samých známých jmen a neobvykle suchý humor, který prosakuje každým záběrem. Nicméně se nedokážu ubránit pocitu, že jsem se nedostatečně bavila; první ze tří příběhů byl relativně uspokojivý, ale postupem času se člověk začal ztrácet.

naineko

1 828 bodů •8. 8. 2022

9

Chtělo by se napsat klasický Anderson. Humor je dostatčně suchý, jednotlivé scény i střihy vypuntikované, obsazení a výkoný uhrančivé. Možná je to i krapejt lepší, jelikož do popředí místo tématu vystupují věci za tématy a je víc prostoru dumat nad rozporuplností života.