Novodobá lekce dějepisu s tématem, které asi nebude zajímat každého ale pro příznivce daného tématu, přinese spoustu zajímavých a užitečných informací. Navíc s výborným průvodce s tváří Benedicta Cumberbatcha.
Hodně kecání, hodně Cumberbatche. Svým způsobem dost zajímavý pohled to zákulisí kolem kampaně Brexitu, ale prostě to moc nebaví. Zrovna tady si říkám, že bych si raději fakt přečetl tu knížku.
Zhusta zábavný film o nejspektakulárnější střelbě do vlastní nohy v moderních dějinách. A vzhledem ke kvalitám scénáře i hereckému obsazení (navzdory zřejmé autorské afinitě k liberální pro-unijní demokracii, a tedy s jistou nepopiratelnou tendenčností) bych uvítal pokračování, druhý díl... Aktuální stav britské politické scény zaručuje stejnou, ne-li větší zábavu... Už potenciální základní kostra příběhu vyvolává cukání koutků úst: "nejagilnější agitátoři Leave se zříkají jakékoli odpovědnosti -> praktickou realizaci Leave přebírá agitátorka Remain -> agitátoři Leave si zajišťují občanství v / bezcelní styk s EU -> odhaluje se principiální nemožnost důstojného Soft Brexitu v souvislosti se severoirskou hranicí -> směřování k Hard Brexitu -> lidé si začínají vytvářet zásoby jídla a léků, potravinové banky posilují kapacity -> vláda pomocí prázdných kamiónů simuluje fronty na celnicích a uvažuje o případném vyhlášení stanného práva..." A v závěru by mohla bouchnout nějaká bomba jako předzvěst obnovené teroristické činnosti oblíbené skupiny IRA... Jak krásně by se tady dala ironizovat směšná sebestřednost a iluze imperiální nadřazenosti, které dokáží vyprodukovat nesmyslná řešení typu "znovupřipojení Irska k Velké Británii" nebo "dobrovolné vystoupení Irska z EU kvůli Velké Británii"... Takové pokračování by bylo jistě minimálně stejně tak zábavné, jako tento Haynesův film s dokonalým Cumberbatchem v roli poněkud chytřejšího anglického Prchala: Zábavné hořce a s ocáskem deprese zalité slzou lítosti.
Nejsem občan UK, nejsem politolog, historik, sociolog, ultrafanoušek Benedicta Cumberbatche a jsem euroskeptik. Měl by mě zajímat film o pozadí Brexitu? 100% ano! Tvůrcům se podařilo vytvořit velmi zneklidňující obraz toho, jak snadno se dá ovlivnit osud desítek milionů lidí. Pokud jste chytrý víte, že lži, polopravdy a účelové dizinformace tvoří jádro každé volební kampaně. Nevítězí ten, na čí straně je pravda, právo, nebo veřejný zájem. Je to ta strana, která dokáže přesvědčit víc voličů. V Británii se to podařilo Odchodistům díky síle reklamy/stádnímu myšlení poloviny národa. Připomínám, že jsem desítky let euroskeptik a volil bych odchod...byť pravděpodobně z jiných důvodů, než oněch 17 mil. lidí. Takže bych mohl spokojeně kývat hlavou. Ještě pět minut před koncem jsem Brexit vnímal jako snahu vysvětlit světu, že britové "to tak nemysleli", že šlo o tlak jednoho schopného člověka, který využil toho, že bylo položeno mnoho otázek, na které v té době nikdo neznal správnou odpověď. Výsledkem pak bylo, že se davy lidí rozhodovali spontálně...vlastně jak už víme, pod vlivem... . Jenže v samém závěru předložili tvůrci informaci, která to vše dává do hoodně zneklidňujícího kontextu. V mnoha ohledech je to vynikajícně udělaný film. Na krátkém prostoru spousta informací, i přes divácky neatraktivní téma nasnímaný s dynamikou, kterou by mohl závidět leckterý thriller. A ten zmíněný konec... .
Brexit: The Uncivil War je lahůdkou pro příznivce nahlíženi za oponu politických hrátek a historických souvislostí. Haynesovi se nepodařilo udržet neutralitu, možná záměrně. Přiznivci Brexitu jsou často vykresleni jako v divadelní frašce, Nigel Farage a Boris Johnson vypadají jako komické figury, toryovští poslanci nebo Arron Banks pak trochu jako parodie na zlé kapitalisty, chřestící měšcem. Kdo by nevěděl, jak dobrým a zajímavým diskutérem je Nigel Farage a jak charismaticky a politicky šikovně se umí v politice pohybovat bývalý primátor Londýna Johnson (druhdy šéf magazínu Spectator a autor výborné biografie o Churchilovi), měl by za to, že oba dva pánové jsou hlupáci lokálního formátu. A to ještě probíhala produkce přes Channel 4 , jak by to asi vypadalo, kdyby věc řídilo progresivní epicentrum, BBC. Za zmínku stojí recenze v liberálním Guardianu, ve kterém byl film označen jako povrchní a nezodpovědný, se speciálně cílenou kritikou na zobrazení Farage a Bankse ve formě směšných jedinců místo jejich skutečných rolí - nebezpečných potížistů. Komu se povedlo, zaplatpůmbů, zachovat neutrální náhled, je i přes svůj labouristický světonázor Benedict Cummerbatch v roli Cummingse. Cummings není ideolog, je motivován jinou touhou, touhou pokořit politický systém, "restartovat" ho. Je naprostý profesionál, který svými hesly Take Back Control a jednoduchými hesly (costs, Turkey) boří soupeřovu obranu, rutinérsky postavenou na čistě logických faktech. Vypadá to, že Brexit samotný ho zajímá jen okrajově, samotné vítězství ho nenaplnuje euforií a z výsledku je vlastně dost rozpačitý. Film je ale skvělý v tom, že Cummingsovi rozumíme, kdo chce porozumí i voličům Brexitu, at už si o vystoupení z EU myslí cokoliv. Ve stěžejní scéně se vedoucímu kampaně Remain rozpadne modelová debata voličů poté, co městská, dobře situovaná černoška nepřímo, podprahově obviní bílou ženu z venkova z rasismu. V následném výbuchu emocí se uvolní frustrace, kterou tahle žena cití, frustrace, kterou ji způsobuje morálně nadřazené kárání uvědomělých progresivistů. Mohutná, nesmírně působivá scéna.A v mnoha ohledech pravdivá, řekl bych. A opět, šéf kampaně a asi i režisér Haynes interpretují onu vyhrocenou reakci jako výsledek nenávistné kampaně a sebe sami bez jakékoliv sebereflexe jako dobro, které stojí proti zlu - ani náznakem tedy ženino chování nepochopili.Pak se ovšem těžko vyhrávají referenda.. I závěrečné propojování fake news, peněz a Trumpa je zbytečné - nejsou to fake news, co vyhrávají volby, Tím je podchycení aktuální atmosféry ve společnosti. A na její vyhrocené, polarizované podobě mají podíl i příznivci Remain..