Recenze filmu Maják

Komentáře a recenze 42

Brenan88

47 170 bodů •10. 1. 2020

7

Eggers je v dnešní době úplným zjevením. Jeho filmy nejsou hloupé,prvoplánované a hlavně se nepodbízí a nesnaží se zavděčit co nejširšímu publiku. Jeho styl je osobitý a buď mu dokážete přijít na chuť a budete jeho snímky milovat,nebo také ne. Maják je podle mne dospělejším a vyzrálejším dílem než byla Čarodějnice. Vlastně bych se nebál mluvit o jednom z nejártovějších filmů poslední doby. Kamera je geniální,zvuková stránka filmu znepokojující a samotná námořnická historka není vlastně taky vůbec marná Hlavně herecké výkony obou dvou pánu nemají chybu. To,že je Dafoe skvělý herec to není nic nového pod sluncem,ale kdo mne opravdu překvapil byl Pattinson. Po tomto filmu můžu říct,že bude Batman v dobrých rukou.

Chrustyn

44 025 bodů •29. 7. 2020

6

Artová podivnost o dvou hercích a tajuplném majáku. Pokud pro diváka byla režisérova Čarodějnice těžko uchopitelná, Maják pro něj bude nesnesitelný.

Pete69

32 723 bodů •1. 5. 2021

7

Herecký koncert dvou mužů. Oni si zaslouží absolutorium. Příběh samotný až tak skvělý není, dva muži uvíznou na Majáku déle, než bylo plánováno a začne jim prostě hrabat. Vše zahaleno do zvláštního tajemného roucha, což kvituji, ale na konci se toho moc nevysvětlí a tak si film každý divák může pojmout dle svého. Zajímavá podívaná.

xxmartinxx

22 532 bodů •31. 12. 2019

6

Další z mnoha případů, kdy se režisér, možná sám zaskočený nečekaným obrovským úspěchem svého filmu u cinefilů, musí svým následným počinem překonat a čím úpěnlivěji se o to snaží, tím víc mu to uniká. Maják má nepochybně skvělé momenty, ale většinu času jsem byl spíš v módu čekání na něco víc než hodně těžkopádné metafory.

kunafix

20 062 bodů •31. 5. 2021

4

Takže inspirované povídkou od Edgara Allana Poea? A nebyly ty dialogy náhodou přímo z těch jeho básní? No jako nevim nevim, jestli by nemohli mluvit normálně, větama. Černobílost, počasí, atmosféra samoty, ponorkové stavy, litry chlastu v nejrůznějších formách, mysteriózno, halucinace a šílenství, podpořeno temnou hudbou a tím psím až hyením počasím (ano, musel jsem počasí zmínit ještě jednou, protože to je mazec, co tam kolikrát řádí). Ten proces šílení, jak postupně žešiluje a vyšiluje, až se začnou dít různé hrůzy a hrůzné růzy, to mělo našlápnuto na zajímavej zážitek a ono to vlastně i našlapané a zajímavé bylo. Ale místo nehynoucího díla ve mě zanechal spíš pocit hynoucí. Nesmím zapomenout na totální nasazení hereckého dua a už jen kvůli nim bych si přál hodnotit víc. Možná tomu ještě někdy dám šanci, pokud se na to se mnou bude chtít někdo kouknout. Třeba bychom si potom pokecali o tom, jak to kdo pochopil.

hanys_

18 781 bodů •28. 3. 2020

4

Zhruba hodinu ještě dost ok, pak se ale začly dít věci. Pánové Dafoe a Pattinson za 1, v podstatě divadelní exhibice to co předvádějí...jenže ten psycho arto něco děj mě v té druhé půlce vůbec nebral. A jestli tam mělo být nějaké poselství nebo něco, tak já to teda neviděl. 4/10

lamps

15 320 bodů •14. 1. 2020

6

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží).

filmfanouch6

12 644 bodů •1. 1. 2020

8

Nejsem vůbec fanda horroru Čarodějnice z roku 2015- Ta si už stihla najít své fanoušky a obdivovatele, která sice předvedla talent Anyi- Taylor Joy a ukázala, že v sobě Robert Eggers něco má, jinak ale Eggers za mně ve svém celovečerním debutu nabídl několik zajímavých pasáží a nápadů, které ale nefungují jako celek a atmosféru Eggers vytěžil jen na půl. Na jeho novinku Maják jsem se vlastně začal pořádně po oznámení Pattinsona a Dafoea těšit až tehdy když jsem se dozvěděl, že film bude natočen ve výrazně speciálním formátu- poměr stran 1.19:1 a především černobílá barva. A už to mi udělalo radost, protože Eggerse už po Čarodějnici beru jako člověka co nemá problém pohrát s vizuálem a tady dostal příležitost pohrát si s větší hračkou. A zatímco Čarodějnici fakt nikdy moc rád mít nebudu, Maják mám už po prvním vidění hodně rád a v brzké době ho chci i přes chvílemi velmi vyhrocené momenty, které mi dnes dost možná nedají spát vidět znova. Maják je film, který funguje díky tomu jak vypadá a jak byl natočen. Snažil jsem se Maják na chvíli v hlavě představit v barevné barvě a poměru stran bližšího k dnešní filmové produkci. Nemožná! Maják je prostě film, který by bez svého pozlátka nemohl fungovat a vlastně celkově existovat a důkaz toho, že tenhle formát funguje je fakt, že hned po 5 minutách v sále jsem úplně zapomněl fakt, že vlastně koukám do čtverce. Proč ? Protože Maják diváka jednoduše vztáhne tak moc, že je v transu a má dokonce chvílemi mořskou nemoc, protože si chvílemi připadá jako by byl na místě činu a o to víc jako by postavy mluvili vůči divákovi skrz plátno. Je to dle mého srovnatelný zážitek jako historka o tom, že Příjezd vlaku na nádraží v La Ciotat od bratrů Lumiérovych donutil diváky vyskakovat ze sedadel. Dobře, teď možná trochu přeháním, i tak si ale za téměř vším stojím. Nutno též dodat, že Maják nemá na první pohled zdánlivě komplikovaný děj. Chybí nějaké velké dějové převraty (i když se minimálně jeden určitě najde), složitě vedený příběh nebo nějaké hlubší spiknutí. Zároveň ale Eggers rozhodně diváka nevodí za ručičku a divák si může hodně vyložit po svém a mohou být nekonečný počet významů pro každého. Pro diváka co má nejradši vše naservírované na stříbrném podnose to bude těžký boj, který možná prohraje, opačný typ diváků si to ale pochopitelně užije a může si film vysvětlit po svém. A to je na něm též super. Pod Majákem je ukryto též spoustu skrytých významů a symbolik, které nemusí pobrat každý. Eggers zde čerpá také z námořnických historek, mořských legend, vodního náboženství a stereotypních pohledech na bláznivé námořníky. Pod pokličkou má tak Eggers velmi šťavnatý materiál, kterým se může vydat mnoha směry a využívá toho. Film také hodně pracuje s tématikou toho jak je těžké soužití dvou lidí, kteří jsou navíc věkové odlišní, mají jiné priority, jiný přístup k životu a jakmile jste delší dobu uvězněn na vzdáleném místě s jedním a tím samým člověkem tak vám z toho prostě začne hrabat. Tyhle všechny pocity a momenty kdy se mezi hlavními hrdiny střídá vzájemný respekt a vzájemná nenávist by nešli uhrát bez parádní hlavní herecké dvojice a to Robert Pattinson a Willem Dafoe. Je to silné slovo ale stojím si za tím, že Pattinson podává nejlepší výkon ve své kariéře a je přímo geniální. Pattinson zvládá každé psychické zhroucení, zvládá uhrát reálné zděšení i reálný hněv, zvládne dokonce herecky excelovat i v pasážích vykonávání a ejakulace! Těžkej výkon, který Pattinson dává hodně parádně, jeho charakter je ale ve finále hodně těžko uchopitelná postava a opět platí, že si na něj musí každý divák udělat názor sám. Nebudu psát, že tu Willem Dafoe předvádí nejlepší výkon v kariéře, protože těch skvělých výkonů má dost a nerad bych nějaký urazil. Rozhodně ale musím potvrdit, že je tohle v TOP Dafoeových výkonů a on je prostě skvělej. Jako mořský vlk a starý blázen totálně geniální a přesně geniální protějšek Pattinsona. Mezi těmahle dvěma se počas filmu buduje silný vztah, který střídá aktuální postoje a je mezi nima něco co je spojuje, zároveň ale něco co se jednom na druhém hnusí. I Dafoeův charakter jde ve finále těžko uchopit, na rozdíl od toho Pattinsonova je ale tady tak nějak jasné jak na to Dafoeův Wake je...... Maják nestíhá zdržovat, protože jde pořád kupředu. Platí, že že nejde tolik o děj ale spíše o postupné budování nevraživosti jednomu vůči druhému a naopak, rozhodně je ale Eggersův scénář plných dialogů, které možná až příliš citují jisté pasáže a cpou symboliku až na hranu, rozhodně to ale není nic z čeho by si divák trhal vlasy. A vypadá to opravdu nádherně! Černobílá barva je nádherně využitá a tento film díky ní mnohem více vyniká. Tohle je prostě film, který už svoji atmosférou a temně budovaným napětím nemůže být barevný a těží především z faktu, že je černobílý. A díky tomu tak funguje. Opravdu je to vizuální pastva pro oči. Ve finále mám s Majákem problém jenom v tom, že několik pasáží přece jen mohlo jít stranou a mohli jsme se bez toho obejít. Pamatujete jak jsem pár řádků nahoru psal o tom vylučování a onanování? Představte si ještě jeden moment, který zde radši ani nebudu psát (rýmuje se na peřina mořské panny) a je vám jasné, že jde Eggers možná občas za hranu až příliš. Musí se na jednu stranu ocenit, že si Eggers opravdu servítky nebere a surovou realitu prodává za každou cenu, občas ale možná přece jen stačilo trochu ubrat. Několik pasáží je navíc po psychické stránce náročná až příliš, způsobí divákovi snadný bolehlav a je to jeden z důvodů proč ve finále budou mít někteří diváci s Majákem mít problém. Není to opravdu film pro každého. Eggers mě nicméně opravdu potěšil a ve finále za mně doopravdy dodal solidní psychoart na drogách , který je intenzivní, děsivý, parádně odehraný, svým způsobem kouzelný a především kurevsky nádhernej ; )

M3lios

9 141 bodů •20. 12. 2021

8

Film, pri ktorom sa dokážete stratiť už v úvodných 15-tich minútach. Lovecraftom líznutý počin? Určite. Horor nehoror, pri ktorom vám bude tuhnúť krv v žilách len za pomoci najprostejšej filmovej techniky - dialógov. Robert Pattinson opäť predvádza, že nie je len sentimentálny upír a Willem Dafoe mu k tomu len dopomáha. Strach z neznáma bol vždy najúčinnejší druh strašenia.

Klajnik

8 961 bodů •1. 1. 2020

10

Folklórní horor čerpající z námořnické mytologie mořských panen a kleteb, u kterého jsem se smál, nikoli bál. To však proto, že se u hororů nebojím a Lighthouse má tam skvělé dialogy a situovanost, že mnoho scén považuju za humorné. Pattinson též, ale lidi to prý moc nechápali. Film totiž vypráví o dvou strážcích majáku, kteří spolu kvůli bouři uvíznou na kusu skály uprostřed moře a navzájem se snesou jenom tehdy, když se ožerou pod vobraz. To je však čím dál tím víc sune vstříc rozkladu vlastní příčetnosti a divák se tak může bavit nad jejich šílenstvím a alkoholovým deliriem. Důvodem, proč dynamika mezi postavami tak dobře funguje tkví v hereckých dovednostech Dafoea a Pattinsona. Oba jsou neskuteční. Celý film je však podstatně volnější, co se interpretace týká, což nemusí sednout divákovi navyknutému na klasické postupy, barevný obraz a jednoduché příběhy, ale ten, kdo miluje originalitu, volnější interpretační možnosti a kvalitní a umělecky hodnotnou kinematografii, by měl být nadšen. Atmosférický je Lighthouse neskutečně - proto se jedná o jeden z nejpodmanivějších filmů, co jsem kdy viděl. Docíleno je toho pomocí silného audiovizuálu. Tvůrci mají neskutečný cit pro nasvícení a obrazovou kompozici. Film je navíc točen na techniku třicátých let, aby forma sounáležela s dobou, v níž se obsah odehrává. Každej záběr je vkusnej. Nevím, co bych měl vytknout... Prvních 30 minut je trochu pomalejších a nudnějších, ale to přeci dává jen smysl. Nedokážu si představit, že by ten film šlo udělat lépe. Na tohle by se měl podívat každej, kdo tvrdí, že dnes se točí jenom akční komedie a remaky.