xxmartinxx
22 532 bodů •
6
Má to působivé pasáže, ze kterých kouká Mooreův talent, ale některé skoky mi přišly hodně mimo a celkově to stěží drží pohromadě. Jako by Moore několik námětů na dokument celkem násilně vtlačil dohromady.
Komentáře a recenze 3
Dle počtu bodů
liborek_
7 283 bodů •
8
Vedle Columbine asi nejlepší Moorův film. A je obrovská škoda, že do kin podobný snímek nešel už před tím osudným 11/9/16. Odmyslíme-li si záběry např. z volební noci a inaugurace, většina materiálu by se dala dobře nashromáždit a zpracovat už před volbami (vodní krize ve Flintu, Trumpova turné, primárky, sjezd DNC, předvolební kampaň...). Ačkoli by to někoho mohlo svádět k domněnce, že po bitvě je každý generál, je nutno připomenout, že Moore byl vlastně jediný z takto viditelných osobností, kdo varoval před reálnou hrozbou Trumpova vítězství. Tehdy však filmař Moore dokázal přijít pouze s nepřesvědčivou pro-Clintonovskou agitkou, která neměla moc šancí ovlivnit již rozběhnutý společenský trend. Fahrenheit 11/9 však má sílu. Naprosto přesvědčivě analyzuje příčiny vzniku Trumpistánu. Nešetří oprávněnou kritikou elit Republikánské i Demokratické strany a ukazuje zklamání z Obamy u obyčejných lidí, kteří prostě ztratili iluze a svou apatií uvolnili cestu k moci těm, kterým jde o jejich dobro ještě míň. Moore ukazuje, že problém je také ve stupidním archaickém volebním systému a zvyklostech, které neodrážejí skutečnou vůli voličů. Nejen že vinou pravidel z dob otrokářství obsadil Bílý dům Trump, ačkoli prohrál o 3 milioný hlasů, ale samotná kandidatura Hillary je pochybná, což Moore názorně demonstruje na demokratických primárkách v Západní Virginii, v níž (sociálně-)demokratický kandidát Bernie Sanders vyhrál ve všech (!) 55 okrscích, ale kandidátem za tento stát se díky tzv. superdelegátům stala (absolutně nedemokraticky) právě Hillary Clinton. Frustrace, rozčarování, ztráta iluzí, zoufalství, apatie... Ve své knížce Tyranie píše Tymothy Snyder: "Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení. (...) Nejsme o nic moudřejší než Evropané 20. století, kterým se demokracie přimo před očima proměnila ve fašismus, nacismus či komunismus. Naše jediná výhoda tkví v tom, že se z jejich zkušeností můžeme poučit." V Moorově filmu to Snyder opakuje: Historie se sice nikdy neopakuje, ale určité mechanismy, zákonitosti určitých sociálních interakcí se opakují s železnou pravidelností, pokud k tomu nastanou vhodné podmínky. A právě to Moore velmi přiléhavě demonstruje na paralelách Hitler-Trump (aniž by přitom zaznělo, že Trump je nový Hitler - jde právě o paralelu mechanismů a procesů, ne osobností: Hitler byl charismatický řečník s průměrnou inteligencí ale fenomenální pamětí, který také poznal bídu; Trump je nevzdělaný idiot, co se narodil se zlatou lžičkou v puse.). __ Michael Moore v nějakém rozhovoru předpověděl, že Trump vyhraje i v roce 2020. Dneska se této vizi už směje málokdo, je to pravděpodobné. Nicméně tento film by těm voličům, kteří svou pasivitou napomohli Trumpovi k prezidentství, mohl ukázat cestu a pomohl tak tuto vizi zvrátit. Moore nepokrytě prosazuje politiku new-dealera Bernieho Sanderse a vítá větší aktivitu mladých lidí, kterým nevyhovuje status quo jako vrcholným politikům obou stran. Moore jim poskytl dobré argumenty a skutečný obrázek reality - na rozdíl od předních demagogických ideologů hnutí MAGA, kteří se vyžívají v nálepkách, falešné argumentaci, krkolomných konstrukcích i vyložených lžích. (4 a 1/2)
MajklCZsk
2 482 bodů •
8
Po hodně dlouhé době jsem se podíval na film svého jinak nejoblíbenějšího dokumentaristy. Fahrenheit 11/9 je přesně tím, co jsem čekal u snímku režiséra po šedesátce a s tak tučnou filmografií. Po pomalejším startu jde o magnum opus Moorovy tvorby. Shrnuje problémy současné Ameriky, v podstatě absorbuje obsah všech svých filmů a katatonicky charakterizuje Michaela Moora jakožto filmového režiséra, který právě k filmu už před více než třiceti lety přišel jako slepý k houslím. Je to úderné, lehce zavádějící, ale především je spuštěným vykřičníkem a varováním, aby USA nespadla pod nadvládu totality. Má přesně ten účel, které performativní dokumenty Michaela Moora vždy měly, ne informační, ale apelační.