Prkna divadla by tomuhle slušela asi víc, ale i přesto další fajnový Woody. Od určitého bodu sice až moc předvídatelný, naštěstí to ta atmosféra 50. let a všichni čtyři herci dost zpříjemnili.
Novinka Woodyho Allena má stejnou nejpozitivnější i nejzápornější stránku- A to je Kate Winslet a její postava Ginny. Kate Winslet se do role totálně ponořuje a strašně bojuje o Oscara. Avšak ta postava sama o sobě tak zajímavá není a místo aby Winsletová hrála bolesti hlavy tak Ginny pořád chodí a říká jak jí ta hlava bolí. Buďto nebo se nechává souložit plavčíkem Mickeym. Místo aby se třeba starala o svého syna který má očividné psychické problémy. A tak je to vlastně s každou postavou. Belushiho Humpty je především opilá násoska která se chová hnusně jak ke své ženě tak povětšinou i ke svojí dceři, Carolina Juno Temple není vůbec výrazná a nejzajímavější postavou se tím pádem stává plavčík Mickey ztvárněný Justinem Timberlakem, i on se však tím jak se film vleče stává nesympatickým. S Kolem zázraků mám jinak úplně stejný problém jako u všech předchozích Allenových filmů (Annie Hall jsem pořád neviděl)- Jakákoliv ta zápletka ze začátku zní zajímavě a i když se jedná o ´´primitivní´ příběhy mají potenciál. A Allen je vždy dokáže prodat tak napůl. Postavy se nikam průběhem nevyvinou a v podstatě se pořád děje to, že postava A která je vdaná s postavou B miluje postavu C a ta si myslí, že miluje jí dokud nepotká postavu D která je náhodou dcerou postavy B a nevlastní dcerou postavy A. A mezitím ten synek stále zapaluje vše možné ale ten film nedojde k názoru proč. Dumám, dumám a doufám, že někdy vznikne Allenovka která mi vytře zrak. Scénárista a režisér je totiž zručný a zatím jeho nejlepší film Půlnoc v Paříži už přece jenom až moc zestárl.
I přesto, že ve svojí poslední tvůrčí dekádě už Woody Allen sázel mnohem více na jistotu, recykloval stejná témata i postavy, pro každý jeho film platí, že oplývá jedinečným autorským nádechem, jaký dává snímkům jen on sám.. Esence New Yorku Woody Allen se i pro tentokrát rozhodl zůstat ve svém velkoměstě, jen ho divákům poodhalil ze zcela odlišné perspektivy, když celý děj promítl na pláž do zábavního parku na poloostrově Coney Island.. Návrat do dospívajících let Woodyho Allena, které promítá do života Ritchieho, syna ústřední dvojice Ginny a Humptyho, jejichž vztah narazila na bod mrazu. A zatímco Humpty dává přednost rybaření před manželstvím, manželka Ginny nelení a začne se scházet s mladým plavčíkem Mickeym.. Krásně zasněná dobová vztahovka, kde marně čekáte na to, že Woody Allen vypointuje nějakou vyprávěnou linku, že postavy povznese nad svoje problémy, či že je záměr vyprávět osudy právě z padesátých let.. Bohužel, Woody Allen jen nostalgicky vzpomíná, zasněně si hraje s přirozeností postav a nechává Kolo jen točit a točit bez jakékoli šance na zázrak.. 60%
Sice bylo Kolo zázraků pomalé a předvídatelné, ale Woody Allen je borec, který si film napíše a sám jej také natočí a to už hezkou řadu let a každý rok nám servíruje nový zážitek. Na to že je to 82 letý chlapák, tak má stále co nabídnout a nemá problém do filmu sehnat super hvězdy, jako v Kole zázraků. Zde se mohlo ale několik scén vystřihnout a minutáž výrazně zkrátit.
Nemůžu tomu uvěřit, že to dělám. Poslední filmy Woodyho Allena jsou pro mě smutné ukázky stařecké negramotnosti, a přestože všechny jejich nedostatky v nějaké míře platí i zde, zároveň mě to bavilo. Bavilo mě nekonečné proklamování, bavila mě absurdní topornost struktury, bavila mě Storarova kamera zcela ignorující Woodyho film a bavila mě Winsletová, dokonce velmi hodně. Ze všeho toho vyplývá roztomile průhledná filmová hříčka, u níž mě bavilo být. Je to pořád strašná do sebe zahleděná snobárna, ale z důvodů, o kterých musím ještě dlouho přemýšlet, jsem si ji užil.