Recenze filmu Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Komentáře a recenze 15

martin-mickey-stusak

36 593 bodů •30. 10. 2014

10

Nick Cave. Hudební osobnost, který mě po hudební stránce nijak k srdci nepřirostl. Přesto jsem se šel podívat na dokument o jednom jeho pracovním dnu. Ráno zazvoní budík, Nick vstane a jde. Jde do výru událostí nadsázek, uhrančivosti, filozofična a hlavně muzicírování. Snímek je natočen vkusně a opravdu tak nějak životně. Jeden den jednoho spěváka. Debata o životě, koncertech, hudební zkouška, skládání nových skladeb, večerní koncert. Snímek vyzdvihuje jeho osobnost a zároveň ho ponechává jako člověka. Člověka z masa a kostí. Závěrečná ukázka z koncertu vskutku vyvolává husí kůži. Tak grandiózní to je. Ne, lepší dokument jsem opravdu neviděl. Toto je dílo plný lidství, démonů a tvůrčí osobitosti. I ti, co Nicka zrovna nemusí, si mohou tento dokumentární počin nenechat ujít. Po umělecké stránce nadmíru honosné dílo.

xxmartinxx

22 532 bodů •10. 10. 2014

8

Nick Cave pro mě po jeho scenáristických pokusech rozhodně není zrovna génius, ale tenhle film má charisma a já uznávám podobné kvalitní manipulování s oblíbenými figurami. Informačně je to možná poněkud nijaké, ale jak říkám, vetřít se tenhle film umí. A to chce taky talent.

stantheman

2 399 bodů •10. 12. 2014

8.5

Nejednoznačně krásný , mnohé naznačující a hledající ...film o verších , tvorbě a myšlenkách Nicka Cavea. Působivý dokument , nebo paradokument o umělci , film o nás a o zemi na které žijeme. Film , který nechává divákový hodnšě prostoru k zamyšlení . Velmi působivý snímek.

filipnn

1 755 bodů •11. 8. 2014

10

Jak moc je to pravdivá výpověď a jak moc je to jen hra s divákem / fanouškem? To je úplně jedno, protože charisma NC by utáhlo i káru s tunou hnoje. Vtipný, dojemný a hudebně (pochopitelně?) famózně protkaný dvacetitisící den na Zemi.

Martin Pecina

1 700 bodů •7. 3. 2016

8

Co jiného než přestylizovaný „dokument“ čekat od mistra stylizace? Nic Cave se vyžívá v symbolismu a sám je více symbolem než skutečnou osobností, a tak alespoň těch pár okamžiků, kdy nás nechává nahlédnout pod jinak neprostupnou slupku svého napomádovaného účesu a černých obleků, přijímáme s pokorným povděkem. Nejsou to chvíle u psychoterapeuta, které zůstávají příliš odtažité, i když se v nich řeší hluboce osobní věci, podobně jako při rozhovorech v autě. Tam všude hraje svou mystickou figuru a trousí různá psychologizující moudra. Nejosobnější jsou okamžiky, ve kterých se jako normální chlap baví s lidmi s archivu, když jim vypráví střípky ze své osobní historie. Nebo oběd s Warrenem Ellisem, při kterém vzpomínají na nezapomenutelné koncerty. Kdyby film přidal na obrazové stylizaci a ubral na stylizaci verbální, mohl by být ještě o něco chytlavější, i tak je to ale příjemná hodina a půl, kterou ocení především (ne výhradně) Caveovi fanoušci.

lukas

1 523 bodů •21. 10. 2014

7.5

Umělecké dílo na pomezí dokumentu a hraného filmu. Mystifikace, póza, óda na budování mediálního obrazu a kultu. Velmi zdařilé.