Recenze filmu Mládí

73%

Komentáře a recenze 46

Dle počtu bodů
Brenan88
Brenan88
47 170 bodů
8
Paolo Sorrentino je velmi zvláštní režisér s nezaměnitelným stylem,který nemusí každému sednout. Bez mučení se přiznávám,že já jsem jeho snímkům podlehl a už jeho předchozí film - Tady to musí být mne zcela očaroval. Mládí jsou typickým evropským snímkem filmem nad kterým by nejspíše v Americe zívali nudou,jenže právě v Evropě jsme schopni takovéto snímky patřičně ocenit. Film se nese v pohodovém duchu a nabízí nám spoustu vydařených dialogů,které atakují divákovo vnímání života. Kamera je krásná a prostředí švýcarských Alp je okouzlující. Herci jsou výborní a Michael Caine opět dokazuje,že je herec s velkým H. Naprostá spokojenost.
Chrustyn
Chrustyn
43 674 bodů
4
Jak je u Sorrentina známé, vizuálně krásné, příběhově nezajímavé a utahané.
Pete69
Pete69
32 609 bodů
7
Mládí je spíše o stáří a pokud se někomu snímek nelíbí, rozhodně v něm musí zanechat dojem. U mě je to dojem celkem smutný. Stárnoucí skladatel a dirigent a filmový režisér si dopřávají každoroční "omlazující" kůru v krásných lázních, bilancují svůj život, řeší problémy své rodiny a sledují hosty kolem sebe. Krásné scenérie Švýcarských Alp, každý záběr je dlouhý, oku lahodící, ať už je to venku, nebo v interiéru. Doplněno velmi dobrou hudbou.
xxmartinxx
xxmartinxx
22 532 bodů
2
Mrtvý film páchnoucí tlejícím masem a pudrem. Jestli tohle dělá Sorrentino dnes, co bude dělat, až mu bude jako Menzelovi, jehož styl posledních let mi evokuje primárně?
hanys_
hanys_
18 781 bodů
6
Hodně těžký film. Napoprvé mě to těžce minulo, teď (2017) tenhle filosofický Grandhotel díky několika nekompletních zhlédnutích na HBO docela respektuju.
Sheldon
Sheldon
16 079 bodů
8
Mládí je evropský film a jak známo evropská kinematografie nestaví na žánrech. Abych řekl pravdu, tak ani nevím do jakého žánru bych Mládí měl zařadit. Podstatné pro mě jako diváka je ale skutečnost, že ten film má svůj vlastní styl a myšlenku, jsou v něm momenty, které jsou humorné i jímavé. Velmi zajímavá je také hudební složka filmu, ostatně film byl nominovaný i na Oskara za nejlepší píseň. Film měl velký úspěch na filmových festivalech, patřil k hitům předloňských Karlových Varů a byl i v oficiální soutěži na MFF v Cannes. Mládí se dá zcela jistě doporučit ke zhlédnutí.
avenis
avenis
11 266 bodů
7
Vybavil se mi již zaniklý časopis "Svět v obrazech", protože této filozofické úvaze o životě a smrti dominuje kamera Lucy Bigazziho (která mě zaujala i v sérii Mladý papež a Nový papež). Také neobyčejná hudba Davida Langa je součástí tohoto zvláštního uměleckého dojmu, jako by člověk procházel galerií. Jednotlivé výjevy jsou propojeny v celek, ale děj, to není to podstatné.
Klajnik
Klajnik
8 955 bodů
4
poloprázdné
liborek_
liborek_
7 283 bodů
6
Na první signální vypadá Mládí jako melancholičtější apendix k Velké nádheře. Jenže styl, který Sorrentino ve Velké nádheře vybrousil k dokonalosti a pomohl jím vytvořit komplexní a kompaktní dílo, v Mládí nejednou zabředne do mokřin kýče bez většího smyslu. Velké nádheře podobná rozmáchlost obrazových prostředků, nájezdy kamer, výběr hudby (zejm. vokální party)..., to všechno v Mládí mezi vším tím rozjímáním nad vyčerpanou kreativitou, uplynulým/promarněným potenciálem mládí a nevyhnutelnou degradací sil & paměti v procesu stárnutí působí samoúčelně bez jakékoli vnitřní vazby. Kouzlo římských paláců (akustika jeho sálů), atmosféra římských náměstí a parků tvořily funkční (stylotvorný) prvek Velké nádhery, bez něhož by příběh o zkažené bohaté římské elitě neměl sám o sobě tu pravou sílu. Mládí se ale téměř celé odehrává na jednom místě v jakémsi švýcarském luxusním hotelu a dynamiku mu dodává pouze pár snových scén či samotný závěr filmu (přičemž uzavřenost tohoto konkrétního prostoru není pro probíhající konverzace nijak podstatná). Rozmáchlé obrazy na zasněžené vrcholky hor a pomalé nájezdy kamer pak v daném kontextu působí pouze jako exhibice řemeslného perfekcionismu. Přitom jinak má film v podstatě všechno, co lze od tématicky podobného filmu očekávat: Sentimentální i vtipné vzpomínky, úvahy o tom, jak náš odkaz vnímají druzí (i my sami); banální vzletná "moudra" jsou střídána ironickým zpochybňováním apod. V takto pojatém filmu však nevnímáme celek, ale fragmenty... A není proto divu, když občasnou ironii či úmyslnou banalitu vnímáme smrtelně vážně, což se v důsledku projeví tak, že nás daná scéna děsně irituje. Film má silné momenty a z řemeslného hlediska je takřka dokonalý (výborní jsou Caine, Keitel, Weisz i Fonda...), ale z formálního hlediska je to průšvih. Z celého filmu si vlastně pamatuju jen pár krásných obrazů, vtípky o prostatě, Maradonu, nahé tělo miss universe a plešku prince Phillipa. Na hlubší filosofická rozjímání byl film příliš roztříštěný a emocionálně jen nezřetelným odleskem Velké nádhery.
Jana Květoňová
Jana Květoňová
7 195 bodů
5
No, jak my tradicionalisti říkáme - UMĚNÍ PRO UMĚNÍ. Pěkné záběry, barvy, i hudba dá se říci, ale o čem že to vlastně je? O mládí? O stáří? O něčem? O ničem? Kdo neviděl, o nic nepřijde, řekla bych. Kdo viděl, ten přijde. O dvě hodiny života! :-)