Legendární road movie opředená mnoha legendami s dobrými herci a povedeným výběrem hudby. Jen mě trochu mrzel konec, který předchozí pohodu dost pokazil.
Úvod filmu krásný, dýchá z něj svoboda a nezávislost. Motorky si to valí krásnou krajinou, vypadá to na luxusní roadmovie. Poté se film stane stereotypní a nudnější projev na chvíli rozčeří Jack Nicholson. Konec je přepálený a je to vyložený hon "zlých Američanů" na "hodné hippieky". Rozporuplný film, ale jsem rád, že jsem ho konečně viděl.
Drsná kultovní road movie je mementem a oslavou svobody v jednom; začátek Jacka Nicholsona (dokonalý ve své roli - nominace na Oscara), vrchol (herecký i režijní) Dennise Hoppera a masterpiece Petera Fondy. Definice cesty (i "cesty") na Jih v době šedesátých. Atmosféra filmu osciluje od naprosté pohody (nádherné scény v hippie komunitě nebo na tripu)´do totálního zmaru bez varování (nečekaný krvák ve finále). Born To Be Wild - Born To Die Young ...
dobře čitelná pohoda při natáčení
velmi věrohodné herecké výkony
dokonalý obraz doby
absolute road-movie
++ parádní soundtrack (Steppenwolf, Bob Dylan, Jimi Hendrix, The Byrds, The Animals, Procol Harum, ...)
Dávám sice jen tři hvězdičky, ale to jen kvůli vyústění filmu, jinak by to asi bylo za čtyři... k hippies chovám víceméně sympatie... a ještě větší k písni Born to be wild.
Tento film odstartoval Nový Hollywood. Mladí tvůrci přišli s něčím naprosto novým, co provokovalo hollywoodský establishment, ale zároveň to muselo upoutat pozornost velkých studií, protože to přesně zacílilo na mladé publikum, které na film stálo dlouhé fronty. Film odsuzující konzumní společnost udělal z undergroundových muzikantských legend milionáře, mladí filmaři si rozdělili procenta z obrovského zisku filmu a Jack Nicholson jen nevěřícně zíral, jak po několikaletém pobytu v branži se stává najednou hvězdou první velikosti a jeho věčně prázdné bankovní konto se začíná zvesela zelenat.
Je skvělé, že deník New York Times na internetu zavěšuje také dobové filmové recenze, protože ta z 15. července 1969 napsaná Vincentem Canbym přesně vystihuje, jak se hodnocení jednotlivých filmů časem mění. Film skončil s velice průměrným hodnocením a suchým konstatováním, že tvůrci jsou neumětelové a v podstatě dost staří na mladistvou revoltu.
Svérázná psychedelická kultovka, která možná dobře vystihuje atmosféru své doby, ale pro mě se jedná o absolutně přežitý film. Takhle dlouhých devadesát minut bych nezažil snad ani v zubní ordinaci. Oceňuji skvělou muziku, božího Nicholsona a náročnější interpretační charakter, ale fakt je na tom občas znát, že celý štáb nonstop hulil jak Petty a Selma. Nic pro mě..
V rámci 80 narozenin Jacka Nicholsona byl v rámci celého týdne možnost shlédnout několik Nicholsonových filmů v kině Aero včetně tří v pátek. A Bezstarostná jízda je první na seznamu. Takže takhle. Když se začne s dvěma hlavními hrdiny začíná to slibně. Hrdinové vypadají slibně (jsou to přece jen hippíci) a baví vám s nimi putovat. Po 10 minutách se setkají se stopařem a následně stráví 10-15 minut v oné podivné komunitě lidí. Hopper režíroval a společně s Fondou psali scénář a vzhledem k tomu, že film je starý 48 let skvělé funguje v nostalgickém momentu vzpomínání. Avšak po pár minutách je celá pasáž s hippies komunitou neuvěřitelně natahující a modlíte se aby se šlo dál. V druhé půlce filmu se konečně dočkáme Jacka Nicholsona. A celá jeho pasáž s ním je neuvěřitelně úžasná protože Nicholson je úžasný. Nicholson to ze sebe chrlí od prvního záběru a je neuvěřitelně sympatický a Nicholson tu obdržel i první nominaci na Oscara. Poté co Nicholson ze scény odejde však začíná třetí půlka. Třetí půlka se více blíží k té první a není to dobře. Nicholson smutně odejde zbývají nám jenom dva hlavní hrdinové. Zatím co Billy se prostě chová jako šmejd a využívá pozůstatek peněz od Hansona, Wyatta jeho smrt zamrzela a může se o něm aspoň říct. Následuje scéna v bordelu kde si oba najmou svůj doprovod a začne scéna špatného tripu která je neuvěřitelně zmatená (takhle to asi opravdu mělo být ale........... je to fakt nepříjemně nestíhající více dole v druhém odkazu). Potom se naší hrdinové vrací zpět a následuje konec který je sice neuvěřitelně o tom jaký je život ale......... něco tam prostě chybělo. Shrnuto podtrženo, Bezstarostná jízda není špatný film. Avšak odeberte Jacka Nicholsona, krásné záběry do krajin, krásnou hudbu, sem tam sympatického Petra Fondu a Denise Hoppera a těžko budete hledat víc.
Jsem ročník 1964 a teprve dnes jsem se podívala na Bezstarostnou jízdu. Bylo to trochu zklamání, ale snažila jsem se film vnímat z pohledu té doby. Pak to víc dává smysl. Ale i přesto nemohu říct, že na mne tento film nějak výrazně zapůsobil.
(15.9.2017)
Nerozumím tomu, proč se všichni rozplývají nad tímto filmem...s tímto mám stejný problém jako s filmy D. Lynche, nechápu proč se točí....nenacházím v tom nic vyjímečného. Pár zhulenců si akorát v rauši natočí film o ničem...
Tenhle těžkej amatérismus má být kultovní? Achjo. Podle úrovně obsahu bych soudil, že ten film natáčeli z fleku. Absence výrazného děje mi samozřejmě nevadí. Ono by to přeci nemuselo být zas tak špatný, kdyby Hooper uměl večer napsat nějakej solidní dialog, který by mu další den sehráli kámoši "herci". Takto by i na několika fragmentech mohl reflektovat představu svobody, přátelství a zaprděnost zkostnatělých maloměšťáků. Hopper se o to snažil, ale jelikož neumí psát, tak je to jenom nudné. Ty vraždy v závěru jsou pak vyloženě blbé a já musel i tu jednu hvězdu smazat. Tohle je krásný příklad tvůrčí neschopnost na poli filmu. V takovém případě ani atraktivní prostředí rozvalné americké krajiny a pár dobrých songů nelze brát v potaz. Film nenabízí nic, takže je to jasné. Odpad.