Všehovšudy klasické drama zpracovávající slabší formou silné téma. Film nijak neurazí, ale u přes opravdu silné, dramatické téma, nedokáže po celou dobu strhnout, což je v tomto případě velice špatně.
Skupinka súdánských uprchlíků dostala šanci žít v USA. Přesněji řečeno v Kansas City v Missouri, kde se jim poradkyně agentury práce snaží pomoci změnit jejich dosavadní život. A že to nebude pro obě strany jednoduché, musí být každému už předem jasné. Dějová šablona je tedy jasně stanovená. Příběh se po celou dobu soustředí hlavně na súdánské chlapce a na to, jak se jim trpělivá sociální pracovnice s tváří Reese Witherspoon snaží pomáhat s pro ně velmi obtížným přechodem od života plného strachu k naprosté svobodě. A právě vnější pohled na dané skutky hodně tlumí takové ty známé kreativní klišé. Politický dopad to však přeci jen u některých aktivistů může mít, neboť je tu jasně stanovené, že černochům, jak mají žít a co dělat, radí běloška. Taková je dnes prostě aktivistická doba. Každopádně princip příběhu ničím nepřevyšuje sounáležitosti nadřazenosti či povýšenosti starousedlíků k přistěhovalcům. Úřední šiml a určitá moralizačnost samozřejmě nechybí a je tak jedině dobře. Ukazuje alespoň ty nejhorší situace, jaké mohou v takovýchto věcech nastat. Bolest, utrpení a vítězství. Ten konec je samozřejmě předvídatelný a v podstatě nešlo ani jinak. Jaký má snímek cíl je patrné už na samém začátku a tak se z toho nelze, v takovémto námětu, nijak vyvlíknout. Údajně se však přesto nejedná o reprezentaci skutečného života, ale spíše o příběh založený na skutečných událostech. No tak dejme tomu. Každopádně snímek svou atmosférou povznáší určitou harmonii nechtěného a snahy dosáhnout vytouženého cíle, byť ne úplně podle svých představ. Jestli je však tento filmový počin inspirativní, je však stále nezodpovězenou otázkou.
Pro filmy podle skutečné události mám slabost, takže plnohodnotně hvězdička navíc, jinak zajímavý příběh a občas i smutný a dojemný. Každopádně dobře natočené, dějové linie jsou dobře rozdělené, Reese se dočkáme až někdy ve 40 minutě, což je svým způsobem fajn. Přítomnost Coreyho Stolla je každopádně příjemné překvapení pro fanošku House od cards :-) 74%
Podobné filmy to nemají vůbec lehké, často se jim vytýká velké množství patosu. Režisér Philippe Falardeau se právě tomuto snažil za každou cenu vyhnout a vlastně se mu to docela povedlo. The Good Lie není špatný film, jen až moc spoléhá na syrovost úvodní půlhodiny, u které budete vděční, že jste se narodili v úplně jiné části Země než hlavní postavy a hodně spoléhá také na závěrečných deset minut. Ale to mezi tím mi přišlo takové neslané, nemastné, pořád jsem si marně snažila najít cestičku k hlavním hrdinům, něco tomu zkrátka chybělo.
Velké překvapení. Výborný mix, který toho obsahuje hodně. Od dramatických scén v Súdánu, přes konfrontaci černoušků s vyspělou civilizací a jejími plusy a mínusy. Že je to klišovitý film? Ano, ale dívá se na něj příjemně a nenašlo se nic, co by mě nějakým způsobem iritovalo. A pár zjednodušení filmu rád odpustím (absence negativního chování Američanů, bezproblémový přechod Súdánců do USA, vyvrcholení filmu...) . A že hlavním poselstvím je ohrané "Rodina je to nejdůležitější" a "Musíme si pomáhat"? No a co. Vždyť je to pravda... "If you want to go fast, go alone. If you want to go far, go together."