Příběh filmu vychází ze zdánlivě banální situace. Syn (David Novotný) jde na procházku se svým otcem (Josef Somr). Syn je zralý čtyřicátník a žije spokojeně se svou přítelkyní. Otci je přes sedmdesát. Je bývalý vědec-biolog. Klasický intelektuál v dobrém slova smyslu. Zdánlivě jediné, co tyto dva muže spojuje, je to, že se jdou jednou za měsíc společně projít Prahou. Nicméně jsou svázáni poutem čtyřiceti let společného života. V brilantně vedeném dialogu se před námi odkrývají dějiny dvacátého století a všechny absurdity s ním spojené. Odhalují se ta nejhlubší místa lidských vztahů. Odtajňují se staré resty, trápení a radosti. Na scéně se objeví vnuk, o kterém syn neměl přes dvacet let ani tušení. A některé chyby se opakují znovu a znovu...
Už dlouho se mi žádný nový český film nelíbil jako O rodičích a dětech. Zajímavá kamera, scénář, herecké výkony... už dlouho mě žádný nový český film takhle nedojal... Určitě jej chci vidět znovu. Velikým překvapením pro mně byly rovněž scény, které ovšem kvůli spoilování nebudu pojmenovávat jinak než WTF... Něco takového se vážně jen tak nevidí...
Překvapivě velmi příjemný film, který dokazuje, že i dnes se dá u nás natočit kvalitní film o rodinných vztazích. Dialogy, na kterých celý film stojí, jsou trefné, s jemným humorem a trochou té životní pravdy. A na člověka to většinou opravdu funguje, i když ta stopáž je na můj vkus pro tento film malinko delší. Herecké obsazení také nezklamalo, jenom ten Kostelný mi tam nějak nesednul. Jeden z těch lepších českých filmů poslední let, ale Michálek už přece jenom natočil i lepší. 70%