Retro recenze: Pohádkář - film o mužích, kteří se potácejí mezi láskou k ženám a vlastním dětem

Upřímně mám Michálkův přístup k filmařině rád. Režisér vystřídal od počátku 90. let poměrně dost poloh - "vyzkoušel" si vícero žánrů, inspiroval se rozličnými příběhy. Sám nicméně přiznává, že jen variuje další a další verzi na téma "láska". Michálek dokázal navodit pocity, které do svých knih přenášel Franz Kafka (Amerika). Natočil ceněná dramata z naší nedávné historie (Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala). Podal zprávu o životu na okraji společnosti (Anděl Exit a jedno z prvních užití digitální kamery).

Ve věku 45 let přišel Michálek s poetickým komediálním dramatem Babí léto. Tento snímek pojednávající o stárnutí a radosti ze životu cituje hned několik generací diváků. Michálek též zadaptoval novelu O rodičích a dětech, naposledy natočil pod hlavičkou ČT "cyklistické" akční drama Posel. Žánry a témata Michálek nikdy nechrlil jako Baťa cvičky. Spíš připomínal ševce, kterému práce trvá delší dobu. Což má své opodstatnění. Nejde jen o precizní řemeslo, ale i o shánění peněz, partnerů. Jak to dopadlo v případě novinky Pohádkář?

Pohádkář je propagován hlavně skrze filmový milenecký pár Jiří Macháček-Eva Herzigová a jméno slavné modelky. On je v jejích očích ten, kterému ona podléhá. A neptá se. Tedy taková pohádka o momentálním štěstí, naplnění, uspokojení. Ve spojení s producentkami, ženskou autorkou knižní předlohy a vydavatelským domem, který cílí na magazíny pro dámy a snímek mediálně propaguje, to ještě před uvedením působilo jako jasný film pro ženské publikum. Skutečnost je ovšem bohudík poněkud jiná.

Ve zkratce k ději: David Rott (Matěj Hádek) z kriminální policie pátrá po identitě utonulého muže. Vzácná krevní skupina zúží okruh hledaných na tři. Jedním z nich by mohl být Marek Freubert (Jiří Macháček), který je momentálně na služební cestě v cizině. Rott se o něm dozvídá více díky jeho partnerce Daně (Aňa Geislerová), milence Karle (Eva Herzigová) a dceři Lence (Anna Linhartová). Filmové flashbacky nám postupem času ukazují podrobnější profil Marka, jeho druhé já, vztahy s dcerou, exmanželkou, milenkami. Aby neměl Macháček příliš velkolepé sólo, zaměří se režisér i na filmovou postavu Matěje Hádka, tedy na detektiva, který je Macháčkovým protikladem - do sebe uzavřený přepracovaný muž má problémy navázat hlubší vztah k vlastnímu synovi, o ženy narozdíl od Macháčka nejeví zájem.

Načrtnutá dějová linka není v rámci sledování filmu tak složitá, jak se může zdát. Je dost patrné, že tvůrcům šlo spíš o zachycení nálad, vhledů do jednotlivých duší. Kamera Martina Štrby je opět prvotřídní, střihy a skoky v čase do minulosti a zpět nenásilné, pochopitelné. Celý tvůrčí tým odvedl velmi dobrou práci. Macháček v roli schizofrenního milence, který utíká před dluhy neznámo kam, nepůsobí tak komediálně, jak by si mohl leckdo myslet. Občas sice vystřihne vtipnou slovní repliku, ale umí se i mračit a být vážnější, citlivější. Zřejmě v intencích toho, jak má "pohádkář", na něhož letí ženy kolem 35 let, vypadat. Jeho filmová dcera Anna Linhartová znovu potvrzuje svůj talent - v jednu chvíli je drzou, odsekávající dcerou, ale hned nato se promění v holčičku, která touží po obětí.

Pohádkář může působit dost depresivně. Těm, kteří mají rodinu za základ státu, nedotknutelný a jediný správný model společnosti, přivodí snímek docela silnou kocovinu. Postavy ve filmu jsou vykořeněné, ale rády by s někým někam srostly. Navíc se pohybují v docela chladném a odcizeném prostředí (prominentní vila vrcholového politika, chladný loftový byt). Takže srdce člověka zaplesá, když Jirka Macháček dorazí za svou dcerou na studentskou kolej a tam si na palandě dají víno.

Dvě negativa filmu: Přes 90 minutovou stopáž jsem se neubránil dojmu, že se snímek docela vleče. Recenzentům se to radí, ale podle mě by film snesl důraznější "nůžky". Navíc jsem v rámci hodiny a půl zaznamenal jediné dvě emocionálně výbušnější scény; jestli to Eva Herzigová nehrála, tak bych s ní vážně žít nechtěl. A to druhé negativum vlastně není tak úplně negativem. Zkrátka a jednoduše, buď vás vztahové téma determinovaných rodin zajímá a zasahuje, nebo nikoli. Těžko tedy Pohádkáře doporučím někomu, komu je pod třicet.

Hodnocení: 65%