Recenze filmu K zázraku

56%

Komentáře a recenze 9

Dle počtu bodů
Chrustyn
Chrustyn
44 045 bodů
6
Malickův složitý a poetický přístup k vyprávění příběhů, pomocí obrazů a vnitřních monologů, mám opravdu rád a obdivoval jsem ho u jeho raných i novodobých děl. Poté co se svým předposledním snímkem "Strom života" absolutně oprostil od klasického vyprávění a vše vsadil na audiovizuální stránku, jsem každý jeho nový snímek, očekával s ohromným nadšením. "To the wonder" už od prvních ukázek sliboval prakticky totožný zážitek, jako "Strom života" jen s tím rozdílem, že se tentokrát Malick uchýlil k vyprávění jednoduššího a pro širší publikum přijatelnějšího příběhu lásky. Vizuální stránka filmu je opět nevýslovná a obrazy, které film divákovi předkládá, jsou nepopsatelné, stejně jako minimalistické, ale pro vyprávění příběhu důležité výkony všech představitelů. Přesto z výsledné podoby nejsem tak nadšený, jako tomu bylo minule. Film totiž (alespoň v mých očích) trpí na jednoduchost příběhu, který jakoby stál na místě a točil se v kruhu. Opakující se interiéry, exteriéry i samotné chování postav, stejně jako minimální vývoj charakterů nebo děje, způsobují to, že je film sice neobyčejný a v mnoha směrech působivý, ale -přestože to u Malicka použiji nerad- častokrát i nepříjemně jednotvárný, až nudný. I když se o to film snaží a název napovídá, zázrak se bohužel nekonal.
Spooner
Spooner
15 887 bodů
6
Další Terrence Malick, který mě neoslovil. Je sice hezké, že věhlasný režisér zase jednou otevřel své nitro a podělil se s námi o svoje rádoby hluboké myšlenky. Jenže natočit o tom film, v němž se pro mluvené slovo musíte modlit a ve kterém se většina záběrů skládá z toho, že někdo někam jde a čumí kamsi do prázdna? To vážně není můj šálek kávy. Herci navíc nejsou tak dobří, aby to uhráli pouhými gesty či očima. Snad jen ta Rachel McAdams zde ve svých 10 minutách zaujala. Pár světlých momentů se zde ale přeci jen najde a některé záběry jsou opravdu úchvatné. Jinak se ale obávám, že k Malickovým filmům už cestu nikdy nenajdu. 50%
ZkuKol
12 290 bodů
6
Mám Malickovu filmovou poezii hodně rád, ale tohle bylo asi už moc do sebe zahleděné a dost často to opakovalo jedno a to samé dokola, aniž by to mělo nějaký smysla a efekt. Kamera a hudba jsou stále výborné, herecká sestava minimálně zajímavá. Nejsem si jistý jestli jsem pojmul všechny filosofické odkazy, ale ani to by podle mne dost silný pocit, že tohle bylo tak na 40 minut maximálně, nepřemohlo... 50%
petra-satkova
4 740 bodů
6
Jsem velká obdivovatelka Terrence Malicka, tohle je ale jeho první film, který mě nedostal a emočně nevyždímal. Jeho filmy řadím do úplně samostatného žánru, v jeho filmech je nejdůležitější vyjádření pocitů a silných emocí pomocí obrazů, dokazuje, že pohledy a doteky mají větší sílu než tisíc slov. Na jeho filmech dále zbožňuji ty vnitřní monology postav, zatím jsem u každého jeho filmu zažila vždy jakési prozření, pokaždé jiným způsobem, tentokrát ale jakoby mezi filmem a mnou stála zeď a film ji ne a ne překonat, zkrátka se Malick tentokrát ke mně nedokázal dostat a já tak moc chtěla. Jsou tam moc pěkné momenty, kamera je opět úchvatná, ale během závěrečných titulků jsem se musela ptát, proč vlastně tento film vznikl, nepochopila jsem, co chtěl Malick říct, možná jsem se na film prostě jen špatně dívala a třeba ho docením někdy později, zatím ale bohužel pro mě obrovské zklamání.
Zbyndex
Zbyndex
3 611 bodů
4
Malickova tvorba šla zatím úplně mimo mne. Až to té doby než jsem si pustil toto jeho dílo. Musím říct, že z toho nejsem nějak ohromen. Je to film, který má svůj styl, a toho se drží od začátku až do konce. Věděl jsem, že to nebude trhák do kin, ale přeci jen s obsazením jako je toto, jsem očekával trochu něco jiného. Teď už ale vím, že Terrence Malick je režisér, kterého jedna polovina lidí miluje a druhá nenávidí. Já se stavím k této otázce neutrálně. Má to něco do sebe, ale je to jeden z nejpodivnějších filmů, co jsem kdy viděl.
Judinka
Judinka
627 bodů
10
Naprosto strhující a jednoduše řečeno dokonalé! Jak už jsme od Malicka zvyklí, film je jednou velkou meditací, ve které se snoubí krásná hudba, nadpozemsky krásné záběry přírody a mezi tím vším jakoby nic odehrávají herci velmi přirozeně a nenuceně životní dramata svých postav. Pro mě emočně nejsilnější Malickův počin. Neuvěřitelná lehkost a poetičnost se musí vnímat nikoliv hlavou, ale srdcem. A právě to je na Malickovi to nejúžasnější.
Smazaný uživatel
0 bodů
2
Kdyby Malick nebyl umělcem (nebo to o něm všichni neříkali), nebyl by nikým, protože jeho filmy nejsou nic než umění (nebo se to o nich aspoň říká). A mě to strašně nezajímá a od Stromu života pomalu i irituje. To The Wonder už je opravdu jen artový kýč, kde všechno tak otravně splňuje očekávání umělecké kinematografie (vlající vlasy, záběry oblohy a slunce, ladně tančící ženy za mlžného oparu, listí ve větru, odlesky ve vodní hladině, vlnící se obilí), že mi to místy přišlo spíš směšné než cokoliv jiného.