Film natočený podle skutečných událostí. Natascha Kampusch byla jako desetiletá unesena. Rakouský elektromechanik Wolfgang Přiklopil ji poté dlouhých osm let držel v podzemní místnosti, vybudované speciálně pro ni...
Strach, bezmoc, zoufalství, ponižování trýznění, zneužívání. Tento příběh si nevymyslel scénárista, ale život sám. Psychicky labilní mládenec unesl holčičku a držel ji doma ve sklepě. Celé děctví zmařené. Snímek je pojat tak, jak to skutečně bylo. Žádné zásahy do děje kvůli větší dramatičnosti. I tak se nejeden divák zhrozí nad hrůzným osudem oné dívky. Psychická masáž je tak precizní, že není divu, že se Natascha nepokusila o útěk. Kdo tohle nezažije, plně nepochopí. Krutý životní úděl, který už nikdo nespraví. A my máme možnost vidět, co prožívala, jak trpěla.
Játo věděl, že Neckář je úchyl, teda hlavně tak vypadá teď, co je starej. Ale když byl mladej, tak se nějak podezřele podobal na toho psychopata a sadistu, kterej hrál tady... Samozřejmě, že se film snažil zobrazit ty kentusy a hnusy, co jí ten zmrd prováděl a normálního člověka to musí aspoň trochu šokovat. Týrání hladem, bití, otročení, zneužívání, to všechno tam je vidět v plné kráse. A mladá herečka si asi při natáčení taky moc neužívala, protože vesměs se tam pohybuje napůl nahá nebo je mlácená a tak... za tu vychrtlost si asi může sama. No ale holt je to podle pravdy a tyhle příběhy jsou většinou silny. Němci jsou tím navíc známí, takže bych se nedivil, kdyby v každým 10. sklepě neměli někoho zavřenýho, chch.