Jaro roku 1941 - poslední mírový den Jugoslávie před vpádem německých vojsk. Rozhrkaný venkovský autobus nabírá postupně cestující, kteří jedou do hlavního města. Cesta autobusu je metaforou konce jedné epochy, která v sobě nese nejrůznější fobie, strach a touhou po lepším životě. Stejně tak, jak se autobus blíží k cíli a atmosféra uvnitř spěje k výbuchu nesnášenlivosti a podezírání, blíží se nová utrpení pro celou zemi, jehož předzvěstí jsou první německé bomby dopadající na Bělehrad. S neobyčejnou jemností a citlivostí se ve filmu střídá komická a tragická poloha, kterou do magických dimenzí posouvají svým zpěvem dva cikánští chlapci.
Podnikavá rodinka v meziválečné "autobusové dopravě" , zajímavé osazenstvo a syrová uvěřitelná jugoslávská roadmovie, která na mě působí, jako by byla natočena mnohem dříve, než v roce 1980. Humor velmi podobný tomu našemu, vše s nadsázkou, přesto s grácií. Zajímavý snímek.
Strašně zvláštní film, převážně se odehrávající v malém prostoru autobusu a sledující jeho pouť do Bělehradu. Po cestě se však pokazí snad vše, co se pokazit může (Murphy zase jednou boduje:)) a do toho všeho ještě sledujeme pestrý kolorit postav, které jsou tak ohromně obyčejné... Film je tak akorát dlouhý (ne)hudba je naprosto iritující a otravná, přesto však nějakým podivným způsobem se k filmu skvěle hodí, stejně jako mezihry cikánů.Jinak žnrově těžko zařaditelné dílo, mnoho vtipných situací stojí vedle řady naopak velmi smutných a tragických... Nejsmutnějším faktem je ale zjištění, že takto to opravdu chodí i v životě. Ach jo, krásný film...
V závěrečné scéně se původně měla po městě potulovat divoká zvířata z vybombardované zoo, k čemuž skutečně došlo během bombardování Bělehradu v roce 1941. Inspirací pro scénáristu Dušana Kovačeviče byl ve skutečnosti starý novinový článek o této události. Bohužel v době natáčení zemřel dlouholetý prezident komunistické Jugoslávie Tito, což mělo za následek prodloužení období smutku a zrušení všech zábavních aktivit v zemi, včetně cirkusového turné, které mělo zajistit zvířata pro tuto scénu. Protože práce s nevycvičenými zvířaty ze zoologické zahrady byla považována za příliš nebezpečnou, museli tvůrci od tohoto nápadu tehdy neochotně upustit. Nápad však byl použit v úvodní scéně filmu "Underground" (1995) režiséra Emira Kusturici o 15 let později.
Od roku 2016 je film zařazen na seznam 100 srbských filmů (1911-1999) a je chráněn jako kulturní dědictví velkého významu.
První volbou pro režii tohoto filmu byl údajně režisér Goran Paskaljević.