Zajímavosti o Kdo to tam zpívá

82%

Zajímavosti 9

  • V závěrečné scéně se původně měla po městě potulovat divoká zvířata z vybombardované zoo, k čemuž skutečně došlo během bombardování Bělehradu v roce 1941. Inspirací pro scénáristu Dušana Kovačeviče byl ve skutečnosti starý novinový článek o této události. Bohužel v době natáčení zemřel dlouholetý prezident komunistické Jugoslávie Tito, což mělo za následek prodloužení období smutku a zrušení všech zábavních aktivit v zemi, včetně cirkusového turné, které mělo zajistit zvířata pro tuto scénu. Protože práce s nevycvičenými zvířaty ze zoologické zahrady byla považována za příliš nebezpečnou, museli tvůrci od tohoto nápadu tehdy neochotně upustit. Nápad však byl použit v úvodní scéně filmu "Underground" (1995) režiséra Emira Kusturici o 15 let později.
  • Od roku 2016 je film zařazen na seznam 100 srbských filmů (1911-1999) a je chráněn jako kulturní dědictví velkého významu.
  • První volbou pro režii tohoto filmu byl údajně režisér Goran Paskaljević.
  • Předtím, než roli přijal Pavle Vuišić, byl údajně první volbou do hlavní role Konduktéra Mija Aleksić, ale v den, kdy mělo natáčení začít, se necítil dobře a natáčení bylo zrušeno.
  • Před premiérou byl film promítán umělecké radě v Bělehradě. Kino bylo plné. Během projekce byl Slobodan Sijan v šoku, nikdo z diváků se ani jednou nezasmál.
  • Nenad Kostic, který hraje mladého cikánského zpěváka/herce na ústní harfu (pod pseudonymem Muzikant II), se v reálném životě stal řidičem autobusu, kterým je dodnes (od roku 2019).
  • Celý film byl natočen za 24 dní.
  • V roce 1996 zvolili členové Jugoslávské akademie filmového umění a věd (AFUN) tento film nejlepším srbským filmem natočeným v letech 1947-1995.
  • V některých scénách filmu sedí na zadním sedadle stará žena oblečená celá v černém. Nikdy s ní nikdo nemluví, v ději filmu nehraje žádnou roli a není uvedena ani v závěrečných titulcích. Režisér Slobodan Sijan údajně řekl, že představuje smrt a také tragédii nadcházející války. Scénárista filmu Dušan Kovačević to však uvedl: Kovačevič: „Stará žena v černém představuje část Srbska, která je zcela izolovaná. Je analogií starých lidí, které jejich rodiny zanechaly v některých zapadlých vesnicích. Tam žijí ze dne na den, přijímají svůj osud, málo se zajímají o dění ve světě a vytvořili si vlastní paradox paměti, zvyků a melancholie.''