Pokud Vám sedí poslední dva Malickovi filmy, bude se vám líbit i tento a víte přesně co očekávat. Jen se přiznám, že těch krásných obrazů mi zde přijde méně.
Typický Malick. Bežnému divákovi nie moc prívetivé dielo, kde je pohľad na vzťahové záležitosti podaní prostredníctvom dlhých záberov a pre mňa často nič nehovoriacich scén. Ľudia ktorý moc nemusia čo som zatiaľ spomenul budú aj radi že sa filmu vyhnú. Niesom fanúšik režiséra ale natočil veci čo mi sadli o dosť viac. Toto bolo asi najslabšie čo som od neho videl, ajkeď nemám napozerané všetko.
Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla.
Tak tohle mě minulo tak moc, že dávám procenta snad jen za obsazení všech hlavních rolí mými oblíbenci, které je vždy zajímavé vidět hrát zas něco trochu jiného, byť tady popravdě nemají hrát co. Od filmu z prostředí muzikantů a jejich producentů jsem čekala hutný vhled do zákulisí hudební branže a pořádnou nálož skvělé muziky. Místo toho jsem dvě hodiny koukala, jak se hlavní postavy plácají odnikud nikam, a poslouchala jejich duševní pochody. Když se někdy uprostřed filmu hlavní hrdinka zamýšlela nad tím, jestli je dobrým nebo zlým člověkem, napadlo mě, jestli na tom opravdu ještě někomu záleží. Celou dobu jsem rovněž moc nepobírala, zda ve snímku plyne čas lineárně nebo jsou scény přeházené, ale ono to nakonec bylo jedno. Z vychvalované kamery jsem měla pocit jízdy v serpentýnách a místy už to bylo skoro na kinedryl, přitom kladný efekt veškerý žádný. A myšlenka, že všichni mají nějaká přání a představy o tom, jak by měl jejich život vypadat, ale nakonec jsou jen víc a víc nešťastní, to byl tedy vážně objev roku.
Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná.
Bohužel asi nejslabší Terry. Rychlý sled posledních filmů je nejspíš znát - působí to jako příliš rychlý sestřih nějakého většího celku. Navíc se to do těch pouhých dvou hodin snaží vměstnat až moc jednotlivých motivů... Jednotlivosti občas dobré, celek nic moc - nejlepšími scénami tak jsou ty, v nichž hraje i hraje Lykke Li. :-)))
Tohle by měli dělat studenti filmu, kteří mají za úkol natočit cvičení na téma "smysl života", i když k tomu nemají co říct a jediný důvod, proč do toho fakt jdou, je zápočet. Jaká je motivace Terrence Malicka, dřív tak střídmého režiséra s mnohaletými pomlkami, najednou blít jedno umění ročně, je mi záhadou. Možná na něj má Lubezki nějaký kompro, tak ho nutí podepisovat mu showreels. Kdyby do toho aspoň nonstop nečetli ty facebookový moudra od Wericha! Z Malicka se pomalu stává "vaše každoroční dávka snobského kýče" skoro po vzoru Woodyho Allena, kdy zakleté trademarky, hvězdné obsazení a neochvějná rutina jejich patlání nahrazují... cokoliv. Jediná škoda, že už to nikoho nezajímá - aspoň by se vůči tomu dalo hezky vymezovat. Ale asi je to lepší než bylo K zázraku. I když jen hádám - nepamatuju si z toho filmu ani záběr. Tohle se mi snad nevykouří z hlavy tak kompletně, třeba si budu pamatovat... že tam hodně svítilo slunce lidem za hlavama? Ach jo... no po předminule asi progres, občas je něco z toho i motivované, tak dám o jednu hvězdu víc.