Neobvyklá ale koukatelná a zajímavá romance o rozdílné dvojici, která si k sobě dokáže najít cestu, ačkoliv to nemůže být na dlouho. Nic objevného ale převážně herci dokáží potěšit.
Gus Van Sant rozhodně není moc dobrý filmař, ale jednou za čas omylem natočí dobrý film, aby vám, když ho slyšíte o něm mluvit, došlo, jak strašně moc velká náhoda to byla. Neklid bohužel není z těch filmů, je to jen rutinní indie, které se labužnicky vyžívá v narušených postavách, samozřejmě veskrze samoúčelně a nudně. Až mě překvapilo, jak trapně a nedůstojně vlezlý a nekonfliktní film natočil někdo, kdo se vnímá jako velký umělec. Nízké hodnocení dát nejde, protože ten film je tak otravně v pořádku, že mi nedopřeje ani to. Zkrátka šedivý průměr. 50 %
50/50 bez Setha Rogena, ironického a uvolněného nadhledu a s prazvláštní dvojkou, které jsem to moc nevěřil (a navíc pro mě byli svými charaktery moc vzdálení, abych jim nějak fandil). Za pár dní mi to vyšumí z hlavy...
Nikdy by mě ani nenapadlo, že film s podobnou tématikou dokáže člověka pohladit po duši. Restless si mě naprosto získal, líbila se mi jemnost a citlivost vložená do každého záběru. Neuvěřitelně příjemné dialogy, skutečně balzám pro mé uši. A možná, že to teď bude znít fakt divně, ale tento film s všudy přítomnou smrtí a pohřby je jeden z nejpříjemnějších filmů, jaký jsem v posledních týdnech viděla. A i když došlo na slzy, tak jsem zároveň nemohla smazat úsměv z tváře. Kašlu na ten jednodušší příběh, kašlu na lehce podivnější závěrečné minuty, myslím právě jen na ten úsměv, který já měla od začátku do konce. Kolik filmů to dokáže?