Když operatér Wag dovolí dívce sundat obvazy, začíná Mun znovu objevovat svět kolem sebe: svou tvář v zrcadle, předměty, lidi kolem sebe. Zároveň však zděšeně zjišťuje, že se z pozvolna se rozptylující mlhy vynořují i věci, které nevidí nikdo jiný než ona: stínové přízraky a události, jejichž smysl jí uniká a které ji stále trýznivěji pronásledují. Zdá se, že se scházejí všude tam, kde má někdo zemřít. Munin svět se mění v mučivou, nepochopitelnou noční můru. Když se Mun vrátí z kliniky domů, babička a sestra vše přičítají šoku z nové situace. Zprvu si to myslí také operatérův mladý synovec, psycholog Lo, který měl dívce původně pomoci adaptovat se na její "nový" smysl a který se do ní zamiloval. Mun ho však přesvědčí, že její problémy souvisejí s osobou neznámého dárce, který jí předal své přízraky a traumata. Stopa dívku a Loa zavede do thajského Bangkoku, kde vyhledají matku mladé ženy, jež spáchala sebevraždu a jejíž oči teď Mun nosí. Mun cítí, že je na dosah odhalení démonů cizí minulosti. Postačí, když znovu prožije tragické okamžiky ze života nešťastné vesničanky Ling Chiu Wai, aby získala právo na vlastní pohled na svět?
"Věříme, že vědomí, které má člověk těsně před smrtí, si odnese do posmrtného života. Každá myšlenka člověka v jeho posledních minutách se stane věčným vědomím jeho duše. Ti, kteří zemřou náhlou smrtí, si nestačí uvědomit, že zemřeli. Z těch se stanou duchové, kteří si myslí, že stále žijí. Ale jsou i tací, kteří úmyslně odmítají opustit tento svět, většinou kvůli nevyřešeným problémům v jejich životě. Tyto duše nemohou být utěšeny. Existuje jediný způsob, jak jim pomoci odejít, a to tak, že jim pomůžeme vyřešit to, co vyřešit nestihli. Slečna Wong vidí to samé, co vyděla před ní ta nebohá žena. Jediné, co můžeme udělat, je, že vyřešíme její problém." Monolog odborníka z tohoto snímku ve své podstatě vysvětluje o co v příběhu jde. Dívce s vadou zraku byly transplantovány nové oční rohovky. Jenomže jakmile začne oči po odstranění obvazu používat, pomalu si začne uvědomovat, že vidí duchy. Bratři Pangové tímto ohromili hororový vizuální svět na poli mysteriózního dramatu. Plně pracují s lidskou přirozeností a postupného nabývání nejistoty. Efektivita spatřených duchů není nijak násilná. Jen přivádí pocit strachu, z nichž nejsilnější je ve scéně ve výtahu. Pomalejší avšak stále plynový vývoj daných událostí je ku prospěchu věci pro patřičnou atmosféru. Svým způsobem je to takový modernější styl Alfreda Hitchcocka. Jeho tvůrčí odkaz je tady hodně znát. Vrcholem všeho dění je událost na mostě, která osudově zasáhne i samotnou hrdinku. A tvůrci už jen nechávají na divákovi posoudit, jestli je to pro ní dobře, či špatně. Bratři Pangové ve zprostředkovávání poměrně fádní atmosféry skutečně odvedli dobrou práci. Taková atmosféra sice neosloví diváky zvyklé na ráznost a ucelené dějové zvraty, ale to už je věc postoje k takovým filmům. V rámci asijské kimatografie má snímek patřičný potenciál, čehož, jak již dnes víme, si všiml i Hollywood.
THE EYE film,který tvoří velkou část atraktivitou dobrýho zvuku,co bych u ostatních hororů neodpustil - tu mi to moc nevadilo.Thriller,který s divákem dokáže pořádně zamávat.Ale EYE není natolik silný,mrazivý,mysteriózní a poutavý jako ŠESTÝ SMYSL (který je i po opakovaném shlédnutí stále úchvatný).Proto dám přednost M. Night Shyamalanovy,který je pro mě mystičnější a důmyslnější ve svým žánru než dvojice O.Chun a D.Pang.