Chrustyn
44 045 bodů •
8
Skvělý dokument s perfektní hudbou a plný krásných obrazů.
Komentáře a recenze 10
Dle počtu bodů
Matli
8 300 bodů •
8
Hodně zvláštní dílko. Dokument podobného typu jsem ještě neviděl. Záběry z celé planety od zpomalených až po zrychlené a hlavně pečlivě vybrané a poskládané a bez jediného slova. Jediná věc, která mi vadila, bylo pár záběrů, které nebyly ničím zajímavé a kdyby tam nebyly, tak by režisér udělal lépe, prostě kazí celkový dojem ze zážitku. A hudba je místi až moc deprimující, ale to by se dalo překousnout. 78%
evismaior
4 254 bodů •
7
"Když se ti líbí Baraka, budeš z tohohle nadšená," navnadil mě kamarád, a tak jsem se na tenhle film vážně hodně, hodně těšila. A jsem z něj dost rozpačitá. Jednotlivé dílky jsou perfektní - zejména nádherné a velmi působivé záběry kamery a hypnotická hudba, která by však mnohem lépe než tady obstála v nějakém dokumentu o asteroidu řítícím se na Zemi, který vzápětí vyhubí veškerý život - tak moc je silná. A to je problém, neboť v tomto snímku mi k celé řadě záběrů zvlášť ze začátku vůbec nepasuje (honící se obláčky apod.). Snad jen k závěrečnému záběru na řítící se trosky sedí výborně, o tom žádná. Ve filmu Baraka mi připadá, že každý záběr, každý střih, tón hudby, všechno má smysl a přesné načasování. Pokud tady nějaké načasování bylo, pak mi jeho smysl neustále unikal, střih místy do hudby sedí perfektně (dráty vysokého napětí), ale pak se to zase podivně rozplizne a není mi jasné, co daným sledem záběrů autor sledoval (zařazení scény atomového výbuchu atd.). Takže ano, v jednotlivostech dobré, ale jako celek - mám pocit promarněné šance.
Tuvja
2 162 bodů •
6
Musím přiznat, že v první půli filmu, tedy té ekologičtější části jsem v kině usnul. Nebylo to zapříčiněno nudností filmu, ale byl to důsledek toho, že jsem v noci naspal jen 4 hodiny. Zato v té druhé půli jsem seděl naprosto pozorně a hltal každý nový mihotající se obraz,který mi Reggio nabídl. Filozofické myšlenky mě zasáhly zejména během ukázky života ve velkoměstech a je jasné, že každý si z dokumentu může vzít něco jiného, takže nemá cenu tady filozofovat, raději běžte do kina a tam si filozofujte sami :) Viděno na festivalu UNITED.
Bigrambo
238 bodů •
9
„Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi…“ Toto zaříkávadlo mě hned v úvodu snímku uvedlo do hypnotického stavu a já téměř devadesát minut sledoval jako u vytržení sled nádherných obrázků ve spojení se skvělou hudbou Philipa Galsse. Tímto bych chtěl poděkovat Projektu 100, že uvedl tento film znovu na plátna kin, protože mám takové tušení, že v televizi (nebo nedej bože na počítači) bych si tento snímek tak neužil a rozhodně bych nehodnotil tak vysoko…
r4bb1t
9 bodů •
Legendární záležitost, která i přes to, že je víc jak 30 let stará, zůstává stále aktuální. Má to sice na začátku trochu tvrdou slupku ale závěr naprosto dechberoucí. Phillip Glass, jako obvykle perfektní. Pro mě osobně nejlepší díl trilogie.
Smazaný uživatel
0 bodů •
10
Je nutné to vidět na plátně, aby se kouzlo tohohle filmu mělo šanci projevit. Na jednu stranu je neodvratitelná pravda, že Koyaanisqatsi je coby jedinečné dílo překonané, což bylo dokázáno, když kdosi doplnil hudbu Philipa Glasse náhodnými obrazy z archivu a nikdo nepoznal rozdíl - tvrdit, že jde o něco absolutně výjimečného, už zkrátka nejde. A nešlo ani v době vzniku, kdy byly městské symfonie dávnou minulostí zažranou do kánonu kinematografie. Ale stejně tomu dám plný počet, protože ať je to jakkoliv, ve tmě sálu jde o vtahující zážitek, i kdyby okradený o konečnou hodnotu.A přece jenom krása kamery, velikost měřítka a naopak některé nuance z toho dělají víc než jen náhodnou změť obrazů kritizující kapitalismus.