Tohle popisuje hlavně americké problémy, a proto mě stránka wikileaks.org nikdy nějak nezaujala. O to míň mě zaujal film o ní. Chtěl jsem se dozvědět nějaké informace o Assagneovi a komu vlastně stoupnul na kuří oko, ale stejně se mi to zdá nějak hollywoodsky zkreslené. Když k tomu přičtu nevýrazné herectví všech zúčastněných (přičemž Cumberbatch vypadá jak nějakej albín), stane se z toho nudná nuda jak cyp. Kdyby na konci aspoň trochu nevysvětlili, co je to čtvrtá velmoc (tisk, televize, masová média), nepochopil bych ani původní název The Fifth Estate (jakože internet a hekři). Dost smutnej propadák.
Něco jako jako Social Network, ale o třídu horší. Pořádné obrátky to nabere až v závěrečné čtvrtině, kdy se zveřejnily fakta z Afghanistánu a začíná ten známý hon na Assange. Do té doby boužel chvilkama slabota. 5.5/10
Tenhle film nabízí určitou verzi příběhu Wikileaks. Julian Assange a jeho tým jsou zde v podstatě novodobí hipíci. Ne moc moudří, nadšení a pobláznění idealisté, i když velmi nadaní hackeři. Skoro by někdo mohl říct "nevidíte to v širších souvislostech soudruzi". Mimo to je příběh poměrně zmatený. Nejprve jsou všichni nadšení pro boj s korupcí, ale jakmile se dostanou k tomu o co jde, puf, Danovi dojde, že je to vlastně špatně. Assange je manipulativní, sobecký, bezohledný a mstivý hajzl. A dokonce je politováníhodný, labilní chudák, protože měl traumatizující dětství. No a na závěr je Julek pro Dana hrdina a mělo by se pokračovat. Další věc. Na jedné straně nám řeknou o houfech civilních obětí, které má na triku USA a na straně druhé nám ůředníci USA vylévají svá srdce. Jaké, že civilní oběti bude mít za následek zveřejnění jejich průserů. No a, aby to nestačilo tak Assange hraje Benedict Cumberbatch, kterého fakt nesnáším.
PS: přesto, že se mi něco nelíbí na USA jsem zapřisáhlý antikomunista.
Docela přesvědčivý hraný téměř dokument, kde Benedict Cumberbatch působí hodně přesvědčivě v roli potrhlého odbarveného kontroverzního vizionáře Juliana Assange a Daniel Bruhl si po Good bye, Lenin, kde realitu a informace účelově pozměňoval, střihl vtipně opačnou roli chlapíka, který naopak informace zamýšlí zveřejňovat bez jakýchkoli zásahů. Tedy než začne přílišně dumat o tom, jestli by takováhle pravdomluvnost náhodou nemohla někoho stát život. Hodně potěšilo obsazení velmi přirozeně působící Laury Linney a Stanleyho Tucciho do role jejich amerických "protivníků".
Tématem jeden z nejzajímavějších příběhů. Hlavní příčinou je to, že to má stále aktuální status. Proto jsem promítání sledoval se zaujetím. Hlavní hrdinové Cumb... a Brühl už jsou otřískaní borci, kteří už prokázali kvality, jakými prosperují. I tady nezklamali. Nicméně mi trochu kazily dojem místy nepřehledné pasáže, co je nepřehledné, je nudné, jednoduchá rovnice. Ale celkově jsem se bavil, dokonce závěr ve mně vyvolal touhu vyhledat si pár článků a informací o celé situaci. 70% pro WikiLeaks.
Myslím, že otázka nezní, jestli měl pan Assange právo zveřejnit, co zveřejnil. Jestli měl právo ohrozit konfidenty, kteří pod rouškou "demokracie" provádějí tajné operace s nejasnými cíli. Atd. Otázka zní proč. Proč existují věci, které je třeba tajit? Proč existují organizace, které se ke svým vlastním lidem chovají takovým způsobem, že je ti lidé zradí a poskytnou veřejnosti choulostivé informace? A proč se tomu ty organizace tak diví? A proč obviňují WikiLeaks za něco, co udělali jejich vlastní lidé? Když vás na ulici porazí Škodovka, taky hned nepůjdete bušit na dveře do Mladé Boleslavi. Arogance moci je nekonečná a kdo to nezažil aspoň trochu na vlastní kůži, nejspíš nepochopí. (A přitom není nutné chodit daleko, stačí se příkladně jenom zamyslet nad přerodem naší slavné veřejnoprávní televize. Jenom.) Přes mírně nadstandardní složitost děje dostal jsem plnohodnotné zamyšlení. A ať už to byla pravda na 100% nebo 80, vypovídá příběh o odvaze i zbabělosti. Assange stejně jako třeba Zuckerberg změnili svět a pohled na internet. A klidně půjdu ještě dále, když řeknu, že i povahově se tito dva géniové docela podobali. Rozdíl je tedy v tom, že jeden je pohádkově bohatý a druhý zavřený. Holt nová doba.