Kris (Amy Seimetz) čelí osudnému okamžiku svého života, když ji bezvýznamný zloděj chytí a nadroguje neznámou látkou. Vedle toho se však v pozadí začíná dít něco většího. Nevědomky se Kris stává součástí životního cyklu organismu, který prostupuje mikroskopický svět, prochází fázemi červa, rostliny, živočicha a pak se začíná znovu. Na této cestě najde spřízněnou duši jménem Jeff (Shane Carruth), kterého také ovládá síla větší, než je on sám. Oba společně pátrají po bezpečném přístřešku pro jejich těla i duše a přitom se snaží poskládat chaotické úlomky svých rozbitých životů. Stane se z jejich vlastní identity nakonec pouze iluze?
Jako miluji tyhle divné typy filmů, ale tohle? Strašně nudný, nezajímavý a dementní. Ani ne v půlce filmu jsem úplně zapomněl, na co to vlastně koukám... Kdyby to bylo aspoň nějak záživnější, tak by to bylo asi o dost lepší. Přece jenom ten nápad a začátek filmu vypadá docela dobře. Když jsem se dostal na konec filmu, možná mě i trochu štvalo, že jsem to úplně nepostřehl. Jestli budu mít někdy sakra dobrý důvod, tak se podívám i podruhé, třeba jsem si jenom něčeho nevšiml...
V tomto filmu jsem byl naprosto ztracen. Nechápal jsem jediný symbol, jedinou scénu. Přesto jsem ho nedokázal vypnout, ani odsoudit. Asi pro ten nádherný audiovizuál. Možná i pro tu divnost, která se ale nezdála být tak prvoplánovaná jako u Lynche. Tušil jsem, že existuje vysvětlení. Poté jsem si přečetl tento článek: http://www.slate.com/blogs/browbeat/2013/04/09/upstream_color_faq_analysis_and_the_meaning_of_shane_carruth_s_film.html a pochopil jsem, jak krásný a hluboký film to je.