Gévaudan, hornatý kraj centrální Francie, je sužován děsivou bestií. Oficiální stanovisko je, že jde o obzvláště nebezpečného vlka. Je povoláno vojsko, které začne vybíjet vlky z celého kraje. Všichni doufají, že mezi nimi bude i vraždící bestie. Jev přichází na králův rozkaz zkoumat přírodovědec Grégoir de Fronsac. Intriky šlechticů a politický zájem krále stojí proti poctivé snaze mladého vědce zbavit kraj děsivého nebezpečí, jež má na svědomí už přes sto životů. S Fronsacem do kraje terorizovaného bestií přišel i jeho indiánský pokrevní bratr Mani, který nejen ovládá různé druhy tradičních bojových umění, ale dokáže i komunikovat s přírodou. Mani naslouchá tajemným hlasům, které ho dokážou přivést až k hrůznému tajemství řádícího netvora... Jejich protivníkem ale není jen netvor samotný. Středověké francouzské městečko ponořené do nočních mlh skrývá další hrozivé tajemství.
Příběh vychází ze známé francouzské pověsti, všechny hlavní postavy kromě Maniho skutečně existovaly.
Svým způsobem koncept příběhu nabádá k dojmu, že se tvůrci inspirovali příběhem Sherlocka Holmese o psu baskervilském, ale ve skutečnosti jsou události založeny na legendě o bestii z Gévaudanu, která údajně napadala a zabíjela v letech 1764 až 1767. Buď jak buď, francouzská kinematografie se vytasila žánrovým mixem na poli dobrodružně historického akčního hororu, na kterém se viditelně nešetřilo. A protože se jedná o evropský film, nešetřilo se ani kritikou. No bodejť. Hollywood je prostě Hollywood a ten přece nic nepřekoná. Scénář byl tedy sepsán za použití ve Francii známé legendy, nad kterou se prý spekuluje dodnes. Co to bylo za stvoření? Opravdu to byl jen vlk a nebo nějaký mohutný kříženec? Snímek si s námětem pohrál sice neoriginálně, ale v rámci žánrového mixu docela zajímavě. Dobová romantická atmosféra, jakýsi hrdina s indiánem po svém boku, který je mistrem bojových umění, tajemno v temné atmosféře s podivným vražedným stvořením. Snímek si na vážnost nehraje a kromě onoho stvoření do svého odhalení ani nic netají. Takže charakterově od samého začátku je znatelné, kdo je kdo. Tedy i hlavní padouch, kterému to doslova a do písmene září z očí. To však ničemu nevadí, neboť jde o to zvíře. Snímek tak trochu útočící na fantasy, čímž má v oblasti pouhopouhého popcornového velkofilmu potenciál. Ve svém jádru má příběh tolik podivností právě v onom žánrovém mixu, že se v tomto stal jedinečným. Dobrodružný aspekt postupně se měnící v ekohoror ve svém dějovém vývoji nijak nespěchá a všemu dává svůj čas. Tím se nabralo na stopáži, ale kdyby to byla fofr akce se stopáží hodiny a půl, nemělo by to takové záhadologické kouzlo. Tento snímek se rozhodně nebere vážně. S puncem ironie a jednoduché zábavy však funguje poměrně dobře.
1764 – V kraji Gevaudan řádí bestie, která vraždí krásné mladé ženy. Podrývá tak autoritu krále, který ještě trpí po porážce s Anglií ve Stoleté válce. Jedinou šancí je zabít bestii a odhalit její tajemství, které má co do činění s tajným společenstvím.
Bratrstvo vlků nabízelo zajímavý námět a hvězdné obsazení ve vedlejších rolích. Režisér měl k dispozici obrovský rozpočet 50 milionů dolarů a po úspěchu jeho debutu v něj bylo vloženo nemalé očekávání. Christophe Gans nám však nabízí akční film s bojovými scénami, pro Evropana a znalce historie neúnosnými, lacinou digitální příšerou, která se po svém časném odhalení stává velmi směšnou, scénami kopírovanými z filmů Matrix a Indiana Jones a chrám zkázy a ve finální půlhodině zrazuje i jakous takous logiku příběhu. Film se stal obrovským komerčním hitem. Bratrstvo vlků odstartovalo po svém úspěchu mánii podobně laděných Francouzských filmů.
Za choreografií bojových scén v Bratrstvu vlků stojí hongkongský veterán Philip Kwok, svého času hvězda u Shaw Brothers, v současné době úspěšný akční choreograf.