Mám problém s tím, že tenhle film a jeho poetika se plně vydá divákovi někdy po dvaceti minutách a pak už je to jen donekonečna stejné. Asi bych musel být nějak sladěný s Vorlem, aby to pro mě bylo vtahující a relaxační.
Kontrast dvou diametrálně odlišných světů, řekla bych. Přičemž je celkem jasné, že ten počítačový má být ten špatný, a ten přírodní má být ten správný... Ale ono to chce spíš křížence, kompromis, od každého něco, aby to mohlo dlouhodobě fungovat.
Je to pohled 22 let starý a v mnohém lehce naivní i lehce vizionářský. Jedno se však nezměnilo. Lidi chlastají a souloží stále stejně. :)
(13.9.2022)
Cesta ve mně s časem zraje. Vorel problematizuje její hodnoceni: nelze totiž říct, že snímek romantizuje vesnici, na to je příliš kritický. Ne ale natolik, aby ztratil poetickou linku. Na hlubokou sondu je povrchní, stále ale pro pouhou zábavu nevhodný. Pro mě zatím nejlepší Vorlův film.
Nic. Nečekal jsem od toho vůbec nic. Ale jsem starý nebo sentimentální nebo debilní. Tomáš Vorel má nezaměnitelný rukopis a jeho poetika se úplně vymyká všemu ostatnímu, co se u nás točí. Žije v nějakém paralelním vesmíru, kde je normální přehrávat, stylizovat, hláškovat i citově vydírat, takže jeho neumělá groteska o Rychlých šípech, co zakládají klub, mě baví dost podobně jako tahle cesta z města a nazpátek. Ačkoliv nesnáším přírodu a představa života na vesnici mě totálně ničí. Tomáš Vorel něco ví a něco umí, jenom nedovedu přijít na to, co přesně to je.