Strach a hnus v Las Vegas

Amerika v roce 1971 je docela jinou zemí než Amerika roku 1968, plná naivní naděje, že svět půjde změnit květinovou láskou, rockem a drogami, báječně rozšiřujícími obzory. Zjistit, co je špatné, bylo ještě nedávno jednoduché. Teď všude vládne nejistota, zklamání, zloba a šílenství. Novinář Raoul Duke nevypadá, že by si to bral k srdci: jako vždycky jede v drogách, možná jenom víc než dřív. Když se na terase restaurace v Beverly Heights dozví, že by měl napsat reportáž o lasvegaském motorkářském závodu Mint 400, je výlet do zářivého města snadného zisku jasnou věcí. S kamarádem, bezcharakterním samojským právníkem Gonzem, schrastí Duke červený chevrolet, hromadu veselých košil, metrák piva a kufr rozmanitých drog. Když cestou přes poušť šlápne na plyn, stihnou si ještě večer vyrazit do kasina, které vypadá jako americký sen ilustrovaný ožralým karikaturistou. (Když si člověk dá trochu éteru, je to docela legrace.) Ranní závod je vedlejší (stejně ve zvířeném pouštním prachu není nic vidět). Opilí a totálně sjetí kamarádi si užívají hotelových služeb, ale když Gonzo zdroguje a zneužije nezletilou Lucy, zpanikaří. Raoul za sebou nechá nezaplacený účet v hotelu, skočí do auta a vyrazí zpátky do L.A. Vzápětí se dozví, že má udělat ještě reportáž z kongresu protidrogových policistů. Vrací se do města, které v něm budí snad ještě větší hrůzu a odpor než on sám, a konečně to s Gonzem v novém hotelu a s novou drogou - adrenochromem - pořádně roztočí. A někdy k ránu, snad za tisíc let, v zapadlém bistru Polárka kdesi na předměstí, Gonzo znovu a tentokrát definitivně překročí povolenou míru...