Andrew - člen naší rodiny

Jako většina lidí v budoucnosti, také Richard Martin koupil pro svou rodinu domácího robota. Ten jejich, nový model s označením NDR-114, dostal jméno Andrew a zpočátku nikdo netušil, jaký unikát představuje a jak moc ovlivní život celé rodiny. Na rozdíl od ostatních robotů mu to myslí, má smysl pro humor, je schopen cítit a vnímat krásu, rychle se učí a je překvapivě kreativní. Z výkonného služebníka se postupně stává miláčkem rodiny, zejména malé Amandy, která se ho zpočátku bála a neměla ho ráda. Současně s tím, jak se s pomocí Richarda zdokonaluje a polidšťuje, však stále více touží po tom, stát se opravdovým a svobodným člověkem. Začne nosit šaty, bydlet ve vlastním domě, založí si konto v bance a po letech dokonce získá od Richarda Martina svobodu. Ani to mu však po čase nestačí a proto se vydá na dlouhou cestu po světě, aby našel podobně odlišné roboty jako je on sám. To se mu sice nepodaří, narazí však na podivínského vynálezce Burnse, který mu pomůže s přestavbou jeho kovového těla pomocí organických materiálů. A nejenže je nakonec vzhledem nerozeznatelný od lidí, ale získá dokonce schopnost cítit jako člověk, ať už je to bolest nebo žárlivost či dokonce láska. Takto se vrací k rodině Martinových, kde už se mnohé změnilo a z malé Amandy je dospělá žena. Dospělá a velmi krásná. A protože Andrew má vytříbený smysl pro krásu, není divu, že vše značně zkomplikuje. Posledním krokem k tomu, aby se robot Andrew stal člověkem, je získat schopnost stárnout.