Čarodějnická pohádka

?
Čarodějnická pohádka
Plakát traileru
Tradiční vánoční televizní pohádka pro neslyšící děti a jejich rodiče v českém znakovém jazyce, který je doprovázen dabingem pro slyšící diváky. Dva nezbední, věčně rozhádaní sourozenci Klotylda a Barnabáš nesloží závěrečné zkoušky na čarodějnickém lyceu. A to není jediný průšvih. Přes přísný zákaz jejich tatínka, vrchního čaroděje Zachariáše, nahlédnou do třinácté komnaty. Tím se ale spustí sled událostí, kvůli nimž nakonec budou muset zachránit celý kouzelnický svět před zlým Vzdorodějem, který chce svět zničit pomocí vzácného kamene. Bude jejich sourozenecké spojenectví a vzájemná obětavost na záchranu stačit? Příběh klade důraz na význam pevných rodinných vztahů a napínavá zápletka skýtá pro všechny diváky mnoho vizuálně zajímavých scén. (Česká televize)



Dodatečné informace

Původní název:
Čarodějnická pohádka (více)
  • Česká republika Čarodějnická pohádka
Premiéra v ČR:
24. 12. 2024
Distributor:
Česká televize
Země původu:
Česká republika
Ocenění:
Žádná ocenění

Čarodějnická pohádka – vývoj

Čarodějnická pohádka je devátou vánoční pohádkou pro neslyšící, která v České televizi vznikla. Režisér Ivo Macharáček, scenárista Michal Čunderle a dramaturgové Luděk Horký s Markétou Hoskovcovou chtěli vyvinout původní námět, který jim umožní vykročit k žánru fantasy, který nabízí víc vizuálně atraktivních motivů.
Macharáček, který v minulosti natočil pohádku Tajemství staré bambitky i její druhý díl, tentokrát postupoval podle svého námětu. Scenáristu Čunderleho nechal přepracovat vlastní krátký příběh, který napsal k šestým narozeninám pro svou dceru Miu. Během psaní příběhu dvou rozhádaných i obětavých sourozenců využil Čunderle vlastních zkušeností staršího bratra.
Vznikla pohádka, která podle záměru tvůrců přináší dětskému publiku atraktivní scény létání na košťatech a kouzlení. Kromě strhujících světelných efektů nabízí Čarodějnická pohádka také neotřelé prostředí. Exteriérové scény se natáčely například v Brdech nebo Průhonickém parku.

Čarodějnická pohádka – pohádka pro neslyšící

Čarodějnická pohádka z roku 2024 je první pohádkou České televize pro neslyšící, v níž hrají hlavní role děti. Neslyšících dětských herců je totiž naprosté minimum. Navíc znakují stejně nespisovně jako mluví běžní puberťáci. V jejich případě to znamená, že zahazují konce znaků, a vlastně je tak nedoříkávají. Režisér Ivo Macharáček znakovou řeč neumí, pročež potřeboval na place odborníka na český znakový jazyk, aby byla pohádka odznakovaná spisovně, a tím srozumitelná co nejširšímu publiku neslyšících.
Tvorba filmu určeného neslyšícím má ale obecně mnoho specifik. Stavba příběhu musí být jednoduchá a snadno přeložitelná do znakové řeči. Právě jí musí svůj projev podřídit scenárista. Je zapotřebí psát úderně a stručně, aby šly repliky uznakovat. Na druhou stranu je potřeba nebýt příliš „suchý“ a také pomocí dialogů vymodelovat životné a uvěřitelné postavy. Scenárista se musí vrátit k projektu i po natáčení, aby znakovaný projev přeložil do nového textu pro dabing či titulky.
Samotné natáčení s hluchoněmými má pak řadu specifik. Kvůli znakům musí být hercům celou dobu vidět na ruce. Musí být tudíž dostatečně osvětlení a nesmí být snímáni z profilu. V detailech na tvář je třeba znakovat vysoko, aby kamera ruce zachytila. V případě velkých celků je zase třeba dělat velké znaky, aby byly čitelné i zdálky. Režisér musí v ideálním poměru vyvážit potřeby znakového a filmového výrazu.
Během natáčení čarodějnické pohádky se na place vůbec nevyskytoval zvukař. Veškeré zvukové efekty se dotvářely až postprodukčně. Menší štáb znamená menší stres všech zúčastněných. Natáčení s neslyšícími ale přináší ještě jiná úskalí. Herci pochopitelně neslyší na povel stop, během projevu na sebe musí vidět a maximálně se soustředit. Nereagují tudíž ani na mávání rukou. Když se v polovině natáčení scény něco pokazí, herci svou akci nejprve dokončí, a poté se teprve celá scéna přetočí.

Čarodějnická pohádka – postavy

Hlavními postavami Čarodějnické pohádky jsou dva rozhádaní i obětaví sourozenci, kteří studují čarodějnické lyceum. Barnabáš v podání Samuela Pavelky navenek vystupuje jako frajer, a chová se trochu jako lump, v nitru je ale dobrosrdečný. Jeho sestra Klotylda, kterou si zahrála Kristýna Černá je vždy poctivá, v určitých chvílích až trochu ustrašená. Oba musí spojit své síly proti zlému čaroději Vzdoroději, který chce zničit kouzelnický svět pomocí vzácného kamene.
Podívejte se také na žebříčky nejlepších vánočních filmů a nejlepších pohádek podle Kinoboxu.

  • Jaký je rozdíl mezi natáčením filmů a pohádek pro neslyšící uvedl Ivo Macháraček: "Je toho mnoho, co by ani nikoho nenapadlo. První je vůbec vymyšlení příběhu a jeho stavba, která musí být čitelná, jednoduchá a jednoduše odprezentovatelná, to znamená přeložitelná. Druhým bodem jsou principy natáčení – musíme vidět ruce kvůli znakům, které musí být čitelné, tudíž musí být herci i dostatečně osvětlení. Navíc nesmí být natočení tolik z profilu. Specifikum je, že ve štábu nemáme vůbec zvukaře, protože ho nepotřebujeme, celý zvuk filmu se dělá až v postprodukci. Určitým způsobem to uvolní atmosféru na place, protože nevadí, když něco nebo někdo omylem zahlučí. Ale je to i nevýhoda v tom, že když se v polovině natáčení scény něco pokazí, musí se dotočit do konce a pak celá přetočit, protože herci se na sebe soustřeďují a musí na sebe vidět. Takže ani neslyší povel stop a ani nevidí mávání."
  • „Chtěli jsme původní námět, který bude moderní, vizuálně zajímavý a umožní nám vykročit blíže k fantasy žánru. Zároveň ale musel být dobře uchopitelný ve znakovém jazyce, tudíž Říše čar a kouzel byla ideálním prostředím,“ vysvětluje výběr motivu režisér Ivo Macharáček, autor loňského filmu pro neslyšící Dvě Mařenky a obou dílů Tajemství staré bambitky.
  • Pohádka se natáčí nejen v ateliéru na Kavčích horách, ve kterém vznikly například interiéry kouzelnické vily, ale nabídne i atraktivní scény v exteriérech. Herci se proháněli na košťatech po Brdských lesech a také zavítali do Průhonického parku, kde ve stromech zasídlila Berta, přísná čarodějnická teta.