Letošní hororový ročník byl poměrně bohatý na zajímavé a tísnivé tituly. Z Longlegs s šíleným Nicolasem Cagem se stal hit, kritici uznale pokyvovali hlavou u Talkshow s ďáblem a Hugh Grant nás vyděsil znepokojivou kreací v Heretikovi. V zahraničí nejchválenějším hororem roku ovšem zatím stále zůstává nízkorozpočtový počin Duše prokletých (Oddity), jenž zase jednou ukazuje, že na znepokojení diváka a jeho noční můry nepotřebujete příliš velký rozpočet.
Články 5
Zatímco minulý týden zaznamenala kina velký nárůst zapříčiněný špatným počasím, tentokrát pro změnu nastal dramatický pokles. Celková víkendová návštěvnost kin po delší době klesla pod 100 tisíc diváků a čeká se na výrazné novinky. Jediný film, který má důvod slavit, jsou Mádlovy Vlny, které překonaly důležitý milník.
Hororový závan z Irska Duše prokletých (Oddity) od tohoto týdne v tuzemských kinech otestuje renomé extrémně chválené duchařiny, která dle zahraničních recenzentů místy vyvolává orkán nefalšovaného strachu. Šikovný režisér krátkometrážních hororů Damian McCarthy (Caveat) brnká na nervy příběhem slepého média Dani (Carolyn Bracken), jejíž sestru před rokem brutálně zavraždili na venkovské vile poblíž ústavu pro duševně choré pod vedením nyní ovdovělého švagra Teda (Gwilym Lee). Narativ plný flashbacků důmyslně využívá nadpřirozené motivy a budovaný svět má potenciál komerčního hitu. Formát nicméně neopustí rámec další krátkometrážní povídky, již v celovečerní tvar formují až moc přímočaré a zkratkovité fígle.
Máme tu třetí zářijový týden a tentokrát se můžete těšit na další tři anime klasiky, které do kin uvádí Aerofilms. Dále nás čeká oceňované drama, jež bodovalo na festivalu v Karlových Varech či český příspěvek od oceňovaného režiséra Bohdana Slámy.
Je libo pověst o Golemovi v hororovém rámu Creepshow a Dětské hry? Zámořské obecenstvo se sotva vzpamatovává z úspěšné hororové detektivky Longlegs, v níž Nicolas Cage posouvá vlastní vyšinutost skoro do sfér Mlčení jehňátek, a už tu máme další chválenou žánrovku. Druhá velebená novinka Oddity, již výhradně v prostorách jediného úzkostného sídla natočil irský režisér Damian McCarthy, se drží osvědčených duchařských zápletek. Těží z nich nicméně tak efektivně, že první diváci pějí superlativy a kritici se předhání v tom, kdo lépe popíše pocit nefalšované navozené hrůzy.