Komickou stránku protagonistů s jejich existenciálními pseudoproblémy zachycuje nejnovější opus Woodyho Allena. Jeho postavy se buď pachtí za popularitou, nebo si užívají jejích nečetných slastí a četných strastí. Ústřední postavou filmu je zneuznaný romanopisec a scenárista Lee, živící se jako úspěšný novinář. Ač jde o typicky allenovskou postavu, svěřil ji tentokrát tvůrce Kennethu Branaghovi, který dokonale napodobil gesta i dikci slavného neurotika. Stačilo dívat se na jeho filmy, trochu se přihrbit, trochu změnit hlas a naučit se mávat rukama, což mě jako dítě odnaučovali, smál se Branagh při uvedení filmu na benátském festivalu. Nejvíce mi ale pomohly skvělé dialogy, jaké píše jen Allen. Umět rozesmát není snadné, proto pro mě byla spolupráce s ním i poučná, dodal Branagh.
Woody Allen a jeho černobílé vyprávění o neúspěšném, neurotickém scénáristovi, který na své pouti za udáním scénáře, potkává více či méně zajímavé celebrity, které různými způsoby ovlivní jeho život.
Woodyho Allana miluju, ale tenhle film mě od něj nějak neseděl. Nevím jestli bylo cílem se dostat až na hranici trapnosti, ale Kennethu Branaghovi se to dařilo a nepřišel mi extra vtipný a jeho manželka byla za hranicí trapnosti až to vtipné nebylo. Promiň Woody tohle dohromady úplně neladilo, ikdyž některé scény byly famózní.
Přes několik velmi laciných berliček (je nějaký důvod pro to, že je film černobílý, než že to "líp vypadá"?) to je velmi rutinní. Ne dost vtipné a rozhodně ne dost chytré, aby tahle Allenovka měla co nabídnout. Navíc je to zbytečně dlouhé. Tři hvězdy jen velmi těsně.