Články o Ještě nejsem, kým chci být

74%

Články 4

Kinovýhled: Poblázní vás druhý Joker, Jiný člověk i výjimečný český dokument
Filmy3. 10. 2024
Kinovýhled: Poblázní vás druhý Joker, Jiný člověk i výjimečný český dokument

Máme tu první říjnový týden, který do kin přinese některé z nejočekávanějších filmů podzimu. Kromě toho včera začala každoroční přehlídka vybraných festivalových filmů Be2Can, takže rozhodně bude z čeho vybírat. Pojďme si jednotlivé tituly představit.

Ozvěny KVIFF jsou tady. Kde můžete o měsíc dříve vidět vítězné Vlny i další české hity?
Festivaly a ceny8. 7. 2024
Ozvěny KVIFF jsou tady. Kde můžete o měsíc dříve vidět vítězné Vlny i další české hity?

58. ročník karlovarského festivalu sice v sobotu definitivně skončil, filmoví fanoušci ovšem smutnit rozhodně nemusí. Pokud jste se do lázeňského města nemohli dostavit, nebo jste se nedostali na některých ze žádaných titulů, můžete to nyní napravit. Dnes totiž začínají oficiální ozvěny karlovarského festivalu Šary Vary, během nichž budou v pražských a brněnských kinech promítány ty nejvýraznější počiny. Dojde mimo jiné na diváckého vítěze v podobě Vln od Jiřího Mádla, oceňované drama Až na věky či hororovou Substanci a český Mord.

Karlovarský festival je u konce. Diváky ohromily Vlny, nejvíce cen získalo drama Až na věky
Festivaly a ceny7. 7. 2024
Karlovarský festival je u konce. Diváky ohromily Vlny, nejvíce cen získalo drama Až na věky

A už je to zase za námi. 58. ročník filmového festivalu v Karlových Varech byl tradičními slovy Jiřího Bartošky při slavnostním ceremoniálu v hotelu Thermal oficiálně ukončen. Pro Cenu prezidenta MFF KV si došli herci Clive Owen a Ivan Trojan a rozdaly se také prestižní ceny pro snímky z Hlavní soutěže a sekce Proxima. Jaké české tituly se dočkaly úspěchu? A kdo získal hlavní cenu?

Český hit z Berlína Ještě nejsem, kým chci být se skládá jen z fotek. Přesto dokáže pohltit
Recenze4. 7. 2024
Český hit z Berlína Ještě nejsem, kým chci být se skládá jen z fotek. Přesto dokáže pohltit

„Krok do neznáma je lepší než přešlapování na místě.“ Jméno Libuše Jarcovjákové možná není tak známé, jak by si jeho nositelka zasloužila, jde však o jednu z nejvýraznějších postav české fotografie druhé poloviny 20. století. Až v poslední dvou dekádách se jí dostává větší uznání, přičemž její nejzásadnější práce se datují do 70. a 80. let, kdy se jí dařilo fotit třeba v Německu či Japonsku. O jejím rozmanitém životním osudu pojednává nový dokument Ještě nejsem, kým chci být, který však má naštěstí do standardně uchopeného portrétního medailonku daleko.