Články o Minority Report

Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.

Technologický vývoj je především v posledních dvou stoletích úžasný, úroveň života na Zemi se v obecném měřítku stále zlepšuje a od druhé světové války jsme neměli válečný konflikt, který by vojensky rozmetal regionální meze a připravoval o život miliony lidí (přestože strašlivé genocidy v Africe se nesmí přehlížet a některé vnitrostátní diktatury nepolevují). Budoucnost civilizace přesto nevypadá zcela růžově. Ve vybledlých barvách ji často vykreslují také filmová díla, ať už ta původní, nebo odvozená z obvykle mnohem komplexnějších literárních zdrojů. Představme si šťastnou třináctku dystopických snímků, jež během necelých sta let nejvýrazněji utvářely přemýšlení o tomto subžánru, který se nemusí omezovat pouze na ryze futuristické science fiction.

Fascinace tím, co se ukrývá ve vesmírných dálavách a co by teoreticky mohlo navštívit i naši titěrnou planetu (a podle mnohých už navštívilo), provází Stevena Spielberga od nejranějších let. Už ve studentském filmu Firelight roku 1964 popisoval přílet UFO do provinčního amerického městečka, dva roky po premiéře Čelistí (Jaws) zfilmoval vlastní sci-fi námět do oslnivých Blízkých setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind) a roku 1982 dojal celou galaxii příběhem E. T. Mimozemšťana (E. T. the Extra-Terrestrial), jenž se navzdory duševnímu poutu s chlapcem Elliotem musí vrátit domů. Sedmasedmdesátiletá legenda kinematografie nyní dle webu Variety plánuje návrat ke kořenům a pověřila scenáristu Jurského parku (Jurassic Park) Davida Koeppa rozepsáním svého dalšího námětu o UFO, který prý hodlá i režírovat.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Asi na žádný český film na letošních Varech nečekalo před velkým sálem Thermalu tolik lidí. A zatím jsem u žádného snímku nezažil tak dlouhý potlesk a vlastně opakované mohutné hlasité potlesky – při uvádění filmu a prezentaci štábu, po všech jejich projevech a poděkováních, při závěrečných titulcích a po jejich skončení. Sci-fi Bod obnovy, která právě vstupuje do široké distribuce, si něčím podmanila publikum.

České sci-fi jsou skoro vždy komedie či parodie. Téměř nikdo si netroufá na vážná témata a seriózní vyznění. Bod obnovy je pokusem o český Minority Report nebo Půjčovnu masa. Režisér Robert Hloz se uvedl jako schopný řemeslník. Teprve druhý film ukáže, zda je v něm něco víc.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.

Patnáct let po premiéře zůstává čtvrtý díl Indiana Jonese otloukánkem dobrodružné série, kterou si v průběhu osmdesátých let všichni zamilovali. S blížícím se uvedením pětky, na jejíž adresu zatím ze světa proudí převážně kritika, se však pověst Království křišťálové lebky pozvolna proměňuje. Stárnoucí Indy v souboji s jaderným hřibem, vládními špióny a proradnými soudruhy ostatně disponuje takovou porcí „jonesovské“ zábavy, že si oprátku od kritické a divácké obce zdaleka nezaslouží.

Společnost Apple po mnoha letech představila nové zařízení, s nímž se můžete vydat do trojrozměrného prostoru po vzoru některých sci-fi filmů. Brýle pro virtuální a smíšenou realitu Apple Vision Pro posvětil také šéf společnosti Disney Bob Iger, příslušné rozhraní nabídne i streamovací platforma Disney+.

Už pátého srpna startuje na Prime Video celovečerní snímek Třináct životů, v němž slavný režisér Ron Howard zmapoval průběh záchrany uvězněného fotbalového týmu a trenéra v thajských jeskyních Tham Luang. Událost, již sledoval celý svět, se odehrála před čtyřmi lety a několik hollywoodských hvězd nyní na vlastní kůži poznalo, jak se aktéři v bezvýchodné situaci cítili.