Radikalismus šedesátých a sedmdesátých let minulého století se objevuje jako hlavní téma řady snímků poslední doby (Baader Meinhof Complex, 2008; Dobrý den, noci, 2003, či United Red Army, 2007). Režisér Assayas natočil majestátní životní kroniku jednoho z „největších“ teroristů západního světa – Ilicha Ramíreze Sáncheze neboli Carlose. Na ploše filmu s rozsahem takřka pěti a půl hodiny se odvíjí hrozivý portrét egomaniaka, jenž od svých věrných vyžaduje absolutní poslušnost, ale ukájí se především svou mocí. Přestože byl Carlos dle svých slov oddán marxistickým myšlenkám a osvobození Palestiny, především se utápěl ve vlastním obrazu. Snímek sleduje „rockenrolovou hvězdu terorismu“ po dvě desetiletí, v nichž stačil spáchat několik atentátů, pracovat pro Lidovou frontu pro osvobození Palestiny, syrské tajné služby, a zároveň být figurkou v rukách KGB, východoněmecké Stasi, až se stal příliš nepohodlným... (Zdroj: Febiofest)
Velmi dobře napsaný scénář a velmi dobře překvapivě televizně natočený. Životní osudy Ilicha Ramíreze Sáncheze, jenž byl po dvacet let nejhledanějším teroristou na světě, je natočeno téměř jako pocta k němu. Některé detaily jsou přimyšleny, ale to je v rámci dramatizace běžné. Tady se na to hned na počátku snímku upozorňuje, což nebývá zvykem. Děj je plynulí a velice příznačný. To, že se nikam nespěchá a každé události se dává velký prostor je ku prospěchu věci. Je to alespoň srozumitelné a vše dává logiku. I když je fakt, že několik hluchých míst se objeví, ale je to pořád TV film, takže se to očekávat dalo. I přes určité nedostatky se jedná o naprosto úžasný film.
Miluju, když sedím večer doma a omylem zapnu televizi, kde zrovna začíná film, který mě přinutí nejít spát. Bylo to strašně dlouhé a posledních 45 minut tam být nemuselo, ale nepůsobí to jako zbytečná natahovačka. Jak říká M v jedné z Bondovek "Damn I miss the Cold War" :).