Recenze filmu Rudovous

Komentáře a recenze 7

Chrustyn

44 871 bodů •28. 4. 2008

8

Další z filmů, které rozhodně nejsou pro každého. Z obalu možná trochu vypadá, že by se mohlo jednat o další z řady Kurosawových samurajských filmů ale nenechte se zmýlit. Tento opravdu pomalu plynoucí příběh, který se výhradně odehrává v interiérech je příběhem mladého lékaře a starého "mazáka". Jak už jsem psal na začátku není to film pro každého, jelikož je zde spousty pomalých (a možná i zbytečně natahovaných) záběrů a vše se odehrává v rytmu pomalých dialogů. Ale i když je to film, který mi stačí vidět jednou a který jsem si musel dát "na etapy" je opravdu zajímavý a jsem rád, že jsem ho viděl.

Pete69

34 482 bodů •11. 8. 2023

7

Akira Kurosawa snad ani neumí natočit nepovedený film. Tomuto dávám 70% a přesto ho považuji z toho co jsem zatím měl tu čest vidět za méně povedený. To jak dokáže tento režisér z minima vytěžit maximum je neuvěřitelné. Vše dramaticky zpracováno. Příběh mi přijde lehce nesourodý, ale i tak je to jako celek skvělá práce.

Spooner

15 948 bodů •22. 12. 2008

8

Od Kurosawy mám radši ty samurajský filmy, ale i tohle byl velice zajímavý kousek. Atmosféra toho, jak špatně se žilo chudým je místy až mrazivá a některé scény jsou opravdu mimořádné. Tento film je také o postavách, nejenom té Mifuneho a všichni herci to zvládají na výbornou. Jediné co mi vadilo byl příběh, který se skládal spíše z příběhů některých postav a zásadnější dějová linka přijde až v druhé půlce. Kvůli tomu bylo tempo místy pomalejší a ty 3 hodiny byly zkrátka na mě trochu moc. Ale i tak se to řadí ke Kurosawovým výtečným kouskům.

lamps

15 360 bodů •25. 4. 2016

8

Po formální stránce jistě obdivuhodně celistvé a svou epizodní strukturou poměrně lehce stravitelné, jak je ostatně u Kurosawy zvykem. Rozsáhlý příběh s mnoha odbočkami a klasickými motivy drží pohromadě a je až překvapující, kolik nové šťávy Kurosawa ze zažitých filmových námětů za pomoci výborných herců a autentické výpravy ždímá. Toširo Mifune je opět nezapomenutelný a jeho vousatý Akahige ztělesňuje jak důstojnost a moudrost vznešené japonské nátury, tak i takřka vše ostatní, co diváci po celém světě vyžadují od tváří stříbrného plátna. I proto jsem možná vnímal jako výrazné rozladění, když scénář si retrospektivně odskočil k sentimentální love story, místo aby dál pečlivě uceloval nadějně gradující dění kolem Černovouse a mladého Jasumota. Ale není třeba výrazněji plakat nad výdělkem - na to je tohle životopisně laděné drama pořád až moc dobře natočené, veskrze nenudící a konečně i originální. A slabší finiš na tom nemůže nic moc změnit.

junxi91

6 913 bodů •28. 9. 2022

6

Tak jsem to dal - tři hodiny celkem dlouhého, vleklého, typicky Kurosawského filmu. Hlavním důvodem toho, proč jsem si to pustil, byl skvělý Mifune v roli přísného a zároveň laskavého doktora Niide. Děj se odehrává v 19. století za šogunátu Tokugawa. Na venkovskou kliniku nastupuje mladý, čerstvě vystudovaný a lehce namyšlený absolvent nizozemské lékařské fakulty v Nagasaki jménem Noboru Yasamuto. Chce se stát osobním lékařem šoguna, což je velice prestižní pozice, zastávaná v současnosti jeho příbuzným. V rámci postgraduálu je však ke svému nemilému překvapení přidělen zde, pod doktora Niideho. Toho jeho podřízení popisují jako vážného, přísného, nedůtklivého morouse, který vymyslel spoustu protivných pravidel, že se třeba topí jen na oddělení, takže lékaři mají ve svých pokojích zimu (prý jsou pak bdělejší nebo tak nějak), a nebo že se může jíst pouze v jídelně. Není z toho nadšen. Následně je předveden před samotného Niideho alias Rudovouse a seznámení vypadalo ze začátku celkem nepříjemně - Noboru se představil a Niide na něj chvíli beze slov hleděl, než mu odpověděl. Noboru se rozhodne svou práci bojkotovat. Rudovous chce vidět jeho poznámky, ale on mu je nedonese. Odmítá se stýkat s pacienty (a že jich tam bylo), nenosí uniformu a zavírá se do svého pokoje. Dozví se také o jedné zvláštní pacientce, krásné mladé ženské, které se říká Kudlanka, protože zabila několik svých sexuálních partnerů (většinou úředníků) ihned po aktu. Tu může léčit pouze doktor Niide. Kudlanka jednoho dne uteče, vleze za Noborem do pokoje a začne jej svádět a zároveň ohrožovat pletací jehlicí a jen díky včasnému zásahu Rudovouse se mu nic nestane. Noboru pohrdá romantickými vztahy poté, co mu byla jeho snoubenka Chigusa nevěrná. Poté začne Noboru postupně objevovat pohnuté životní osudy různých pacientů v této klinice. Je zde třeba umírající Rokosuke, kterého trápí bída, a objevuje se zde také jeho dcera, která o tom mluví. Dále je tu Sahachi, kterému zmizela žena během zemětřesení a on si myslel, že je mrtvá, ale nebyla - vdala se za domluveného manžela, později se ale vrátila, umřela a on jí pohřbil za domem. Její tělo se náhle objevuje při blízkém sesuvu půdy a on říká, že si pro něj přišla. Niide s Noborem se vydávají do nevěstince, kde je nejspíše tuberkulózou nemocná dvanáctiletá dívka Otoyo, týraná, bitá, nucená k prostituci a ze strachu neustále drhnoucí podlahu. Její bordelmáma ji však nechce propustit a povolá místní hrdlořezy. A zde přichází zlatý hřeb filmu, kdy Rudovous ukáže své samurajské bojové schopnosti a všechny je vyřídí. Na tohle jsem se fakt těšil, vidět Mifuneho opět likvidovat nepřátele. Poté má však výčitky svědomí z toho, že je jako doktor moc zmrzačil. Z Otoyo se pak stává Noborova pacientka a on musí překonávat a trpět její odpor k laskavostem, které se jí snaží prokázat, například při podávání jídla mu vyrazí misku z ruky a rozbije ji. A také pořád drhne podlahu a diví se, proč jí nikdo nemlátí. Později samotný Noboro onemocní a starat se o něj má na oplátku Otoyo, což má být také součást její psychologické léčby. Na kliniku se dostaví mladší sestra od Noborovy bývalé snoubenky Chigusy jménem Masae, která mu sdělí, že jeho matka chce, aby jí navštívil. To také udělá a od matky se dozvídá, že Chigusa má dítě s novým frajerem. Masae zase vyrobí nové kimono pro Otoyo, které však ona nechce nosit a raději má své staré otrhané a dokonce s ním švihne o zem. Také tím Masae naznačuje, že by mohla být dobrou partnerkou pro Nobora. Později je zde přistižena při krádeži jistá "krysa", malý chudý a nebohý hoch jménem Choji. Otoyo vůči němu projeví soucit (naučila se to od Nobora a Niideho) a stane se jeho kamarádkou. Mezitím se Kudlanka zabije, a objevuje se zde její truchlící otec, kterého však Rudovous patřičně zchladí tím, že svou nemocnou dceru celé roky nenavštěvoval a že je jí teď lépe. Bordelmáma si pak přichází vyzvednout Otoyo, ale místní ženské osazenstvo pošle tu starou kurvu po právu do hajzlu a uštědří jí pár ran. Choji mluví o tom, že se společně se sourozenci a rodiči chystají odejít na Západ do lepšího světa, kde bude spousta jídla a blahobytu. Tušil jsem, že jde o sebevraždu a mé zlé tušení se bohužel naplnilo. Celá rodina se otráví jedem a jsou léčeni na klinice, která se o ně stará i přes snížení nákladů na ambulatní péči. Doktor Niide chce prostě pomáhat všem i přes nedostatek financí a naopak si je vybere od jednoho místního boháče, kterého léči přímo u něj doma. Později se konečně Noborovy dostane příležitosti k tomu, aby se stal osobním lékařem šoguna. On to ale odmítne a raději zůstane po boku doktora Niideho na venkovské klinice, kde bude léčit chudé. Jako nebylo to špatné, v tomto filmu bylo spousty dobra, pokory, soucitu a pomoci chudým, postava Rudovouse měla snad všechny ctnosti, které bychom od doktora očekávali a také sledujeme proměnu Nobora Yasamuta z mladého floutka na pokorného venkovského lékaře. Akorát se mi moc nelíbila ta scéna z operačního sálu, kde operovali jednu ženskou bez narkózy, Noboro jí měl držet nohy, zatímco jí lezla střeva ven a nedivil jsem se, že omdlel.

Více

voltair

1 985 bodů •2. 7. 2008

10

Odysea do hlubin felčarovi duše.