Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován.
Námět snímku osazeného skutečnou historickou událostí je jednoduchý. Americký soud v roce 1948 soudí čtyři nacistické soudce přímo v okupovaném Německu za válečné zločiny. V rolích různých osobností je zde možnost vidět řadu tehdejších filmových hvězd, jako je například Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark a další. Tříhodinová délka slibuje striktní a hlavně šokující výpověď o hrůzách války a snahu se s tím vypořádat. Už název filmu slibuje mnohé, ale bohužel, ve svém smyslu smyslu dojde u některých diváků ke zklamání. Každý si jistě představuje soud s hlavními politickými pohlaváry, jako třeba Hermann Göring, ale toho se bohužel nelze dočkat. Souzeni jsou zde pouze zmínění soudci, kteří vynášeli předem jasné smrtící soudy nad obyčejnými lidmi. A co to pro ně znamenalo ukazuje takřka dokumentární část snímku, kdy jsou v soudní síni promítány přímé záběry z osvobozených koncentračních táborů plných beznaděje, zoufalství, mrtvol a vůbec celkové hrůzy. Téma je tedy dané, ale přeci jen se jedná o obyčejný klasický příběh ze soudní síně, jako je každý jiný. Takže když to zkrátíme, máme tu neobvykle a zbytečně dlouhé černobílé činoherní drama zabývající se následky holocaustu, které rozhodně stojí za shlédnutí. Dokonce se údajně jedná o jeden z prvních filmů právě holocaustem se zabývající. A jedna zajímavost nakonec. Že proces trval od svého počátku spoustu let dokazuje jedna scéna, kde je zmínka o okupaci Československa sovětskou armádou a o sebevraždě Jana Masaryka.
Perfektní zpracování jednoho z norimberských procesů. Soudce je opravdu uvěřitelný a kabrňák. ve filmu je krásně vidět, jak i do norimberských procesů zasahovala politika a počínající studená válka. Opravdu silný snímek - pro mě téměř dokonalý... 95%
Emil Hahn (Werner Klemperer) hned po vyslechnutí jeho věty prohlásí: "Dnes odsoudíte mě, zítra bolševici odsoudí vás!" Ať už byla tato slova zamýšlena nebo ne, silně se shodují s posledními slovy notoricky známého Julia Streichera, který měl být oběšen po svém odsouzení v prvním Norimberském procesu. Když mu na hlavu nasadili černou kápi, Streicher zakřičel: "Bolševici tě jednoho dne pověsí!"
William Shatner by zase seděl takříkajíc mezi světly u vojenského tribunálu ve filmu "The Menagerie" ze Star Treku.
Ve filmu paní Bertholtová truchlí pro svého manžela, který byl oběšen po své účasti na masakru v Malmédiích. Protože byl vysoce postaveným německým generálem, má ve svém současném domě jeho velký obraz, který jí ho připomíná. Je možné, že je to podle manželky Joachima Peipera, který byl vysokým německým důstojníkem, jenž byl souzen a odsouzen k smrti za účast na masakru v Malmédách. Ve svém domě měla jeho velký portrét, stejně jako postava Marlene Dietrichové. Nakonec mu byl trest změněn na vězení a v roce 1956 byl propuštěn. Během pobytu v cele smrti také doufal v popravu zastřelením jako manžel madam Bertholtsové.