Recenze filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Komentáře a recenze 153

Brenan88

47 170 bodů •9. 3. 2017

10

Tarantina prostě miluješ,nebo nenávidíš. Já osobně patřím do první skupiny a Pulp Fiction je pro mne modla. To co dělá tento film tak skvělý není to hvězdný obsazení (né že by nebylo parádní)ale geniální scénář nabitý těmi nejlepšími dialogy. Další věc,kterou na tomto šílenci prostě miluju je jeho osobitý styl vyprávění,když nám svým nechronologickým vyprávěním historek odkrývá mozaiku příběhu. Těžko bych hledal chyby a vlastně to ani dělat nechci,protože si to tento KULT nezaslouží.

• Soundtrack
• Scénář
• Obsazení

Chrustyn

43 674 bodů •26. 5. 2007

10

To snad ani nemá cenu komentovat. Tarantino má dar, který mu umožňuje natáčet naprosto brilantní rozhovory i když se herci vlastně baví o ničem (ať už jde o to co si dávají v Amsterdamu na hranolky nebo jestli je masáž nohou to samí jako lízání). Film má dvě a půl hodiny a většinou se v něm jenom kecá ale já se ani na chvíli nenudil. Prostě bomba.

Pete69

32 609 bodů •12. 8. 2017

8

Kultovní film, který je dle mého názoru trošku přeceňovaný. Já mám nejraději od Quentina Tarantina film 8 hrozných, u kterého jsem seděl jako přišpendlený a čekal, jak se celý film vyvine. 80% pro Pulp Fiction. Mám ten film velmi rád, ale že bych si ho musel popáté pustit, to opravdu ne.

xxmartinxx

22 532 bodů •2. 9. 2008

6

Vždycky, když si řeknu "teď už to docením", tak se jen utvrzuju v tom, že tohle byla prostě fáze a móda, která není součástí mojí identity a musel bych si ji násilně vnutit, abych to docenil.

kunafix

20 062 bodů •11. 8. 2004

10

Má cenu k tomu něco psat? Tohle je totiž ten můj nej! Kdo neviděl, ten jakoby nežil. Nevim, co je v tom lepší, jestli hlášky, příběhy, herci, brutality, detaily (ty jsou duležity), propojenost, hudba, postavy nebo dokonce vynikající českej dabing. Je velkým zklamáním, když je tehnle film pro někoho zklamáním. A dá se na to divat pořád. PS: měl jsem období, že jsme se v hospodě s kámošema bavili pomalu jenom hláškama z Pulp Fiction...

muzz

18 035 bodů •13. 11. 2014

8

Ten film je novodobou klasikou, až je to protivné, jak všichni vzývají "toho Tarantina". Film je ale brilantní a plný černého humoru, což nemusí skousnout každý. K tomu výborná hudba. Dá se vidět klidně každý rok :)

Sheldon

16 079 bodů •31. 10. 2015

10

Hlavním kladem je ale skutečně skvělý scénář, který je mozaikou jednotlivých příběh. Po Pulp Fiction vznikla celá řada filmů s touto skladbou, ale bylo by nesmyslné domnívat se, že to nebylo už před tím, jak se kolikrát nesprávně uvádí. Co ale Tarantino objevil pro světový film je totiž zasazení jeho hrdinů mimo realitu. Postavy ve filmu nejsou vůbec zatížení jakýmkoliv logickým uvažováním, jsou karikaturou televizního světa a brakových béčkových filmů a právě tato skutečnost tak podráždila filmové kritiky, že přinejmenším polovina jich při udělení Zlaté palmy v Cannes hlasitě pískala na protest. Čas trhnul oponou a Pulp Fiction i po 21 letech patří mezi filmy, které nestárnou. A je to nejen tím, jak jsou staromódně natočené, v tom nejlepším slova smyslu, ale především jsou skutečně dobrou zábavou. Netvrdím, že pro každého. Pulp Fiction při svém 10 milionovém rozpočtu vydělal 108 milionů dolarů v amerických kinech a celosvětově 214 milionů dolarů.

Spooner

15 878 bodů •10. 8. 2004

10

O této legendě snad radši nic psát nebudu.Protože všechno už bylo napsáno.

lamps

15 320 bodů •18. 4. 2016

10

Kouzlo Pulp Fiction na vás plně dolehne až ve chvíli, kdy si ho pouštíte po desáté, po jedenácté, a uvědomíte si, že pořád nemáte dost - ať už neskutečně vtipných dialogů, rámcového narativu, hereckých výkonů, popkulturního pomrkávání nebo prostě provedení jednotlivých scén s dokonalým citem pro obrazové vypointování a hudební podkres. Jedna ikonická postava střídá druhou, kamera rozebírá prostor s vynalézavostí Thomase Edisona, absurdní hra s motivem "zku*vené" náhody je dovedena k prďácky ucelenému zážitku a divák si přeje, aby to trvalo ještě o dvacet, čtyřicet minut déle. Ze svatého roku 1994 mám sice nejraději humánní Shawshank, jasným vítězem na poli cinefilní rozkoše je však tenhle Tarantinův monument...

filmfanouch6

12 644 bodů •6. 6. 2016

10

Kdyby si měl čerstvý šedesátník Quentin Tarantino vytáhnout jednu věc ze svého hořícího domu, byla by to dle něj Zlatá palma, kterou na Filmovém festivalu v Cannes obdržel za svůj 2. celovečerní film s názvem Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Nejen Zlatá palma, ale i Oscar za nejlepší původní scénář a široká kultovní základna, která přetrvává i po téměř 30 letech přispívají k tomu, že je Pulp Fiction mnohými vnímáno jako nejlepší Tarantinovo dílo. I když by ovšem chtěl tento fakt někdo zpochybňovat (minimálně díky Nespoutanému Djangovi i Tenkrát v Hollywoodu se to nezpochybňuje zase tolik těžce), mělo by se minimálně uznat, že je Pulp Fiction nejdůležitějším Tarantinovným filmem. Právě Pulp Fiction totiž pomohlo dostat Tarantina do širšího diváckého povědomí, oproti debutovým Gaunerům šlo navíc o výrazný megahit, který nakopl kariéru Samuel L. Jacksonovi, dočasně jí pomohl obnovit Johnu Travoltovi a především dokázal, že se z nezávislého filmaře může stát velké filmové jméno, jehož jméno budou mnozí ještě nejspíš pár dekád tesat do kamene. Magor z videopůjčovny nebo též filmař samouk ani u svého 2. celovečerního filmu nešetřil násilím, dlouhými dialogy skrývající výraznou pointu, hrátky s vyprávěním i primárně ukázkou toho, že je Pulp Fiction především dílem filmového geeka. Nechybí tak menší či větší odkazy na Psycho Alfreda Hitchcocka, Zjizvenou tvář Briana De Palmy nebo Absolventa s Dustinem Hoffmanem, dost pomrknutí skrývá i samotná sekvence u Mazaného králíčka, kde například koktejly Martin a Lewis a Amos a Andy mají rozlišovat dvě etnicky rozdílná komediální dua a dle toho i výběr daného koktejlu. Tarantino ostatně po celou dobu za kamerou Pulp Fiction působí dojmem, že si rochní ve svých vlastních dialozích, kdy vznikají kultovní proslovy o francouzském McDonaldu, citování upraveného citátu Ezekiel 25:17 z Bible nebo debatami nad tím, zda je masáž nohou za hranou. Už u Pulp Fiction Tarantino nezapře svůj cit pro zábavné násilí, černý humor, schopné zapojení třídílné mozaiky do smysluplného díla i představení zdánlivě karikaturních postav v neskutečné zábavné podobě. Prozkoumávání denních starosti průměrného gangstera, pochybování o své profesi či snaha o přežití v momentě, kdy jde do tuhého. Nečernobílé charaktery pohybující se ve zdánlivě uvolněné pojatých příbězích, které předvádí rutinní fungování v kriminálním životě, kdy se jen vždy něco krapet pokazí. Inspirace Quentina Tarantina a jeho společníka Rogera Avaryho (jehož největším příspěvkem bylo vytvoření příběhu Zlaté hodinky) pulp magazíny, jejichž smysl spočíval právě v zachycení výrazného násilí a silným dialogům, přináší své ovoce, kdy Pulp Fiction mimo ústředních postav představuje i řadu vedlejších figurek, které by se potencionálně mohly stát stálicemi nějaké dlouhodobější kriminální série, která je plná uklízečů mrtvých děl, obchodníků s heroinem nebo obyčejných lupičů, kteří si zrovna nevyberou tu nejideálnější kavárnu k vykradení. Pozornost si dokáže udržet vyprávění o historii jedněch stěžejních zlatých hodinek i úvahy nad poustevničením, kultovní odkaz podporují i nesmrtelné teorie o identitě tajemného předmětu v kufříku nebo příčině náplasti na krku Marselluse Wallace v podání Vinga Rhamese. Právě Rhames nejspíš spolu s Lutherem Stickellem našel ve Wallacovi životní roli, na Pulp Fiction se ovšem přeci jen vzpomíná díky jiným hercům. Fantastický John Travolta, který se částěčně skrze roli Vincenta Vegy mohl vrátit ke kořenové Horečce sobotní noci a dočasně žít v tom, že ho Pulp Fiction skutečně definitivně vrátí na vrchol, výborný Samuel L. Jackson, který i po x letech a x výrazných rolí našel dost možná v roli Julese Winnfielda jednu ze svých životních rolí a senzační Uma Thurman, která by v roli Mii Wallace snad skutečně stála za masáž nohou. Rozebírat poté výrazné výkony Harveyho Keitela nebo Christophera Walkena v menších úlohách Wolfa a Koonse a nebo řešit fakt, že tu Bruce Willis má v roli Butche Coolidge jednu ze svých nejvíce stylových rolí, je krapet zbytečné, stačí jen zmínit, že si Quentin Tarantino vybral dobře a před rolí Lance dal přednost Jimmie Dimmickovi. Výsledkem je nejen jedna perfektně zrežírovaná scéna s injekční stříkačkou, ale i zábavná rolička správce skladu mrtvých neg... Pulp Fiction je bezpochybný kult, kdy to celé dokazuje i fakt, že ani po téměř 30 letech Tarantinova malá gangsterka neztratila nic ze svého šarmu a právem ho uvedla v širší povědomí. Ne vždy sice zvládl Tarantino na svůj potencionální magnum opus úplně navázat, díky Pulp Fiction na něj ovšem jednou budou vzpomínat i ti, kteří nad ním dávno zlomili hůl....