V roce 2027 propukají ve městě budoucnosti nepokoje mezi nespokojenými dělníky a bohatou honorací žijící si na výsluní. Freder, syn vládce města, na vlastní kůži poznává nelidské podmínky, na kterých město jeho otce stojí, a propadá lásce k Marii, kázající dělníkům o lepším světě. Zanikne město jako bájná babylonská věž, nebo dojde ke smíru? (Letní filmová škola)
Těžko se dnešnímu divákovi hodnotí téměř sto let starý němý film, ale tohle prostě zanechá dojem. Kultovní už je jen znovuzrození filmu, který byl nalezen až v roce 2008 a mohl být zrestaurován ze dvou "pásků". Dílko je to ale skvělé i po technické stránce a muselo to dát tehdy hromadu práce. "Prostředníkem mezi mozkem a rukama, musí být srdce" v tomto duchu se line celý příběh, lehce naivní, trošku futuristický, chvílemi úchvatný i nudný.. každopádně klobouček dolů.
Metropolis je město rozdělené do dvou částí. V podzemí pracují dělníci na vyšší třídu boháčů, které vládne Fredersen. Jeho syn Freder se zamiluje do dělnické dívky Marie a rozejde se proto se svým otcem. Fredersen nechce podcenit vliv Marie na dělníky a proto nechá šíleného vědce sestrojit robota, který je Marii navlas podobný. Falešná Marie vyzývá dělníky k ničení strojů, což přeroste v obrovskou rebelii. Film končí smírem, že se obě strany potřebují. Nejdražší německý film ve své době pokryl 7 milionové náklady jen z malé části a kritika byla neúprosná. Dnes je však jasné, že tento silně expresivně formalistický snímek má pevnou pozici v dějinách filmu. Ve filmu jsou výtvarně vytříbené scény a skvělé dekorace. Absolutně nejslavnějšími ingrediencemi tohoto filmu je futuristická architektura utopického velkoměsta, která inspirovala tvůrce Blade Runnera a pochopitelně slavná scéna oživení robota. Metropolis byl oblíbeným filmem Adolfa Hitlera, což není směrodatné, ale můj oblíbený film je to také.
V roce 1984 byl film restaurován, přestříhán tak, aby místo mezititulků byly použity titulky, přebarven a opatřen syntezátorovou hudbou s hvězdami let 1979 a 1980 Bonnie Tyler, Freddiem Mercurym, Adamem Antem, Patem Benatarem a Loverboyem. Tato "modernizovaná" verze nese název "Giorgio Moroder presents Metropolis" pro Morodera, který je autorem většiny nové hudby.
V říjnu 1984 se konala světová premiéra digitálního zvuku v kině, při níž byla použita Moroderova digitálně nahraná verze filmu "Metropolis". Akce, kterou aranžoval John Allen ze společnosti High Performance Stereo, se konala v divadle Magestic Century Plaza Theatre v Los Angeles a byla určena pouze pro pozvané hosty z řad několika stovek profesionálů v oboru zvuku. Protože v té době neexistovala technologie umístění digitálního zvuku na film, byl pětistopý diskrétní zvuk nahrán na průmyslový digitální magnetofon Sony 3324 a synchronizován s obrazem. Zvukový systém použitý k prezentaci této historické události byl systém HPS-4000 Johna Allena a měl akustický výkon odpovídající deseti symfonickým orchestrům.
Když Fritz Lang v roce 1924 navštívil USA kvůli premiéře filmu "Nibelungové: Smrt bohatýra" (1924), se při pohledu na panorama New Yorku inspiroval k filmu "Metropolis". Napsáním románu pověřil svou ženu Theu von Harbou, která později spolupracovala i na scénáři.