Články o Walk the Line

Asi neexistuje mnoho záhadnějších a zároveň autentičtějších hudebních figur, než jakou je už od 60. let legendární Bob Dylan. Není divu, že jeho osobnost přitahuje filmaře opakovaně, i když tentokrát se v režii neselhávajícího Jamese Mangolda (Logan, Le Mans '66) dočkává tradičnějšího filmového zpracování. Bob Dylan: Úplně neznámý (A Complete Unknown) patří mezi nejchválenější filmy oscarové sezóny a snadno dokáže diváka pohltit. Zároveň se ovšem nevyhnul jistým chybám.

Je to pouze pár dní, co si mohli fanoušci užít ikonu hudební scény naživo během pražských koncertů. Již na počátku příštího roku se ale s Bobem Dylanem mohou potkat znovu, tentokrát ve filmové podobě. Život a dílo slavného hudebníka si vzal na paškál specialista na biografie James Mangold, který nabídl největší mladé hvězdě současnosti Chalametovi roli, která mu klidně může vynést cenné herecké vavříny.

Sakra, to je ale rychlost! Je to teprve pár měsíců, co se na internetu objevily první fotky z počátku natáčení snímku A Complete Unknown, v němž se jedna z největších hereckých hvězd současnosti Timothée Chalamet transformovala do pěvecké ikony Boba Dylana. Jenže film je už nejen dotočen, ale ještě letos v prosinci se dočká své americké premiéry. A první upoutávka nám ukazuje, že se zde mají příznivci životopisných dramat snad na co těšit.

Oscarové výsledky bývají sázkou do loterie a mnohokrát se stalo, že favorizovaný titul se v nejprestižnější kategorii musel poklonit překvapivému vítězi. Nejlepším filmem roku se tudíž nestali Dobyvatelé ztracené archy, Zuřící býk, E.T. Mimozemšťan, Zachraňte vojína Ryana nebo Zkrocená hora, která přitom měla během ceremoniálu roku 2006 slušně nakročeno. Citlivý příběh o dvou kovbojích, jejichž náklonnost přerůstá v zakázanou romanci, vcházel do oscarového večera s osmi nominacemi, z nichž proměnil ty za nejlepší původní hudbu, nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší režii pro Anga Lee. Tchaj-wanský režisér se po letech vrátil k tomu, co mohlo stát za překvapivou ztrátou v poslední a nejdůležitější kategorii, kde mu vypálilo rybník mnohými zpochybňované drama Crash.

Timothée Chalamet patří už skoro dekádu k největším hvězdám své generace. Jeho o tři roky staršího vrstevníka Austina Butlera oproti němu bereme jako nováčka, protože se opravdu zapsal do povědomí až vloni díky Luhrmannově opulentním Elvisovi, za nějž byl nominován na Oscara. Pánové se nyní setkali na natáčení druhé Duny (Dune: Part Two) a nejspíš si padli do noty, protože nyní Timothée vymýšlí, jak Austina dostat do svého dalšího filmu. A to rovnou v jeho doposud nejikoničtější inkarnaci.

V zámoří i u nás se letos objevila spousta životopisných snímků, které sice vykazují nezanedbatelné kvality, zároveň je však nelze označit za kdovíjak výrazná či zapamatovatelná díla. Vrcholem tohoto trendu je na Netflixu pár dní dostupný Maestro, jenž bohatý a bouřlivý život skladatele Leonarda Bernsteina prezentuje skoro až banálně. Co se to se současnými biografiemi děje?

První zprávy o přijetí pátého Indiana Jonese na jeho premiéře na festivalu v Cannes mluvily o pětiminutových standing ovations a Harrisonu Fordovi v slzách dojetí. Nenechme se však zmást, v Cannes si potlesk vestoje odnáší prakticky každý film, když jde o premiéru za účasti členů a členek štábu. Když se začteme do prvních pár recenzí, vyvstává poněkud střídmější obraz.

Archeolog v podání Harrisona Forda vyrazí na páté celovečerní dobrodružství příští léto a o jeho návratu prosáklo jen minimum informací. Ty nejnovější se bohužel týkají údajně nepovedených testovacích projekcí, které měly přizvané publikum zanechat zklamané a rozčarované mimo jiné nad tím, že štafetu po Indym převezme žena. To ale režisér filmu James Mangold záhy popřel.

Byť se tuto část americké popkultury nepodařilo exportovat stejně úspěšně jako seriózní dramata a akční blockbustery, Weird Al Yankovic je doma ve Spojených státech jednou z nejznámějších a nejpopulárnějších tváří televizní zábavy. Muž se širokým úsměvem, šílenýma očima, trademarkovými kudrnatými vlasy a akordeonem v rukách tvoří už skoro půl století parodie známých písní. Je tedy něco jako Těžkej Pokondr. Tedy kdyby Těžkýho Pokondra někdo považoval za „národní poklad“. Nyní se Al dočkal svého životopisu Weird: The Al Yankovic Story. I když… Jak se to vezme.

Sláva je vrtkavá. I z největších hvězd může být po pár letech vzdálený stín vzpomínky. Někdy si za to mohou sami, jindy jsme ztratili zájem přes veškerou jejich snahu. A někdy měly prostě lepší věci na práci. Nikdy ale není tak špatně, aby nad nimi nevisela naděje comebacku – velké role, která je opět vrátí do středu dění. Podívejme se na deset takových velkých zlomů. Ať už vedly k novému nastartování kariéry, nebo zůstalo u události roku.