Méně známá klasika, kterou v roce 2004 svižněji (a pro mě lépe) zremakoval John Moore. Souboj několika mužů s nelítostnou Saharou, na které se ocitnou po pádu letadla.
Ztroskotané letadlo někde v poušti a snaha všech nejen přežít, ale dostat se i pryč. Naprosto skvěle natočený snímek, kde snad chybí jen krapet větší důraz na psychologii jednotlivců. Krásně plynulý a nikam nespěchající děj je sice natažený přes dvě hodiny stopáže, ale alespoň se dá daleko více vcítit do dané situace. Příběh má pevný směr podpořené výbornými hereckými projevy evokující hlavně vzájemné vztahy všech zúčastněných. Každý má své pevné místo, tudíž žádná postava není nijak zbytečná. Atmosféra je podchycena dobře. Dramatický dobrodružný snímek o ztroskotání a vůli přežít v místě, kde je jen horký písek a nic víc. Snímek rozhodně patřící mezi ty lepší.
Až teď teprve vidím, jak to v té verzi z 2004 zpackali. Zprasili. Mám chuť tomu zpětně dát odpad. Není potřeba vymejšlet nějaké pitomosti a tápat v nelogickejch kruzích. Je to víc o technické stránce stavby letadla a nezabývá se to pitomostma. Teda zabývá, ale jakž takž snesitelně. Jasně, má to nádech filmu z 60. let, ale na svou dobu nemůžu křivé slovo utrousiti. Uvěřitelnnost sice nic moc, ale v porovnání s tou novou verzí je to papežovo zlato. Herectví Jamese Stewarta se mi zrovna nezamlouvá. Kromě Borgnineho tam snad nikdo horší nebyl. Tahounem filmu byl podle mě Heinrich Dorfmann.