Recenze filmu Harry Potter a Fénixův řád

Komentáře a recenze 65

Brenan88

47 170 bodů •15. 3. 2017

8

Harry opět o nějaký ten pátek zestárl a na celkové kvalitě filmu to jde znát. Vizuální stránka je opět zachmuřelejší než v předchozím díle,ale Harrymu to takto sluší. Příběh je napínavý a nabídne spoustu zajímavých a akčních momentů. Až nedávno jsem si všiml,že ve filmu hraje i Pattinson. Hold člověk se stále učí.

Chrustyn

43 674 bodů •16. 1. 2008

6

Tak další dobrodružství dospívajícího čaroděje se opět chlubí nálepkou "temnější než předchozí díl", avšak k tomuto by se ještě mělo do závorky připsat "upovídanější než předchozí díly". V tomto díle se takřka vše řeší slovně a na nějakou "akci" narazíte až na konci. Jestli to takhle půjde dál stane se z Harryho thriller říznutý komorním dramatem. Podle mě nejslabší díl.

martin-mickey-stusak

36 594 bodů •18. 2. 2018

7

Snímek začíná stejně jako předchozí. Temně a strašidelně. Následně se však atmosféra opět vrátí do svých zajetých kolejí. V kouzelnické škole je tentokrát problém v podobě učitelky. Zavládlo zde diktátorství a nerozum a tak Harry, Hermiona a Ron mají zase co dělat. Nic naplat, tentokrát ale po dějové stránce příběh vypadá o něco chudší, o čemž svědčí i stopáž mající neobvykle něco málo přes dvě hodiny. Plynulost vyprávění je sice zachováno a CGI efekty taktéž neztrácejí na kvalitě, ale prostě tu chybí něco, co by po divácké stránce nově upoutalo. Krapet to tu vypadá, jakoby se tvůrčně už jen vařilo z vody. Scénář se tentokrát zkrátka nepovedl. Není od věci, že se z knihy prostě něco vypustit muselo, ale tady se toho vypustilo zase až zbytečně moc. Inu, jak se říká, není každý den posvícení.

Pete69

32 609 bodů •12. 8. 2017

6

Tento díl je trošku ovlivněn Stmíváním ne? No Harry roste, udělal se mu první pupínek na nose a zaplují se mu lýtka. Tento díl považuji za méně podařený. Děj se ale nadechuje aby byl každý další díl jen a jen lepší... Nudný střed není na škodu, když se pak můžete těšit na lepší.

xxmartinxx

22 532 bodů •9. 9. 2008

8

Oproti čtyřce velký krok kupředu. oproti trojce ne tak dobré. Děj je poněkud zhuštěný, ale řekl bych, že se jedná o druhou nejlepší adaptaci Pottera. Konečně se to trochu oprošťuje od knihy, čímž se zvyšuje stravitelnost. Tenhle díl je jako takový krůček k lepším zítřkům. Šestka by s Davidem Yatesem a namakaným scénářem mohla být něco. I když ani tento díl se nedostal ze sevření knižní série, je to přeci jen už o něčem jiném.

hanys_

18 781 bodů •11. 5. 2011

10

Zatím nejlepší Yatesův příspěvek do Potterovic ságy a pro mě zároveň vrchol téhle série, protože následující dva díly mě zas až tak moc nedostaly (vše se ale může změnit s Relikvií part II). 8,5/10

Spooner

15 878 bodů •19. 7. 2007

10

No tak Yatesovi jsem vůbec nevěřil to se musím přiznat. Ani počáteční recenze mě moc nenavnadili, ale nakonec jsem to zkusil a dobře jsem udělal. Yates nám totiž všem vyrazil dech, natočil si to hezky po svém a posunul Potterovskou sérii tím správným směrem. Mrazivá, někdy až skoro komorní atmosféra a hlavně, už to není opravdu jen dětská pohádka (to už moc nebyla moc od trojky, ale tady není tuplem). Humorných scén je minimum, mrazivých dost. Hlavní Yatesův klad je ale práce s herci. Radcliffe poprvé v sérii opravdu hraje a je radost se na něj koukat. Ostatní dětští představitelé jsou taky v poho a hlavní britská herecká smetánka si taky nedělá ostudu. Hlavně je tady ale Imelda Staunton, která je opravdu perfektní a je největším záporákem filmu a to se může Ralph Fiennes snažit jak chce, ona ho prostě zastínila. Samozřejmě výtky by byly. Trochu mě totiž zklamalo trošku odfláknuté finále, hlavně co se týče smrti jedné z postav. To mi přišlo takové bez citu, prostě nijaké, prostě ho zabili a hotovo. Někteří herci se tam jenom mihnou (Thewlis, Glesson, Helen Bohnam Carter), ale s tím se dalo počítat. Už takhle si s tim totiž scénarista poradil na výbornou a nějaké oběti se přinést museli. Vcelku to je velké překvapení a těším se na Yatesovu šestku, doufám že mě zase překvapí. Konečně není trojka jediná vynikající.

filmfanouch6

12 644 bodů •11. 6. 2016

10

David Yates byl před uchopením se zbytku filmové série o Harry Potterovi velkou neznámou, kdy měl na kontě pouze historické drama Já jsem Tichborne a několik televizních filmů. Yates tak mohl jen překvapit v momentě, kdy byl pověřen režií Harryho Pottera 5 s podtitulem Fénixův řád. Startu nové kapitoly, který nově Harryho Pottera nepasuje jen do role vyvoleného, ale do role, který musí svůj osud vzít vážně a chopit se i role vůdce. Fénixův řád je tím filmem, kde Harry Potter definitivně dospívá a z dětí se stávají dospělí. Yates poté v roce 2007 všem vytřel zrak, kdy Harryho Pottera polil várkou nejen hravých vizuálních nápadů, ale ukázalo se, že umí skvěle vést vážnější a osudovější momenty. Jestli se měl někdo chopit zbytku ságy, Yates náhle působil jako fantastická volba. Série Harryho Pottera vždy dospívala stejně jako její hlavní hrdina, samotní herci již navíc dosáhli či dosahovali dospělosti. Daniel Radcliffe, Rupert Grint a Emma Watson tak mohli roky herecky zrát a dokázat, že dokážou obstát i po boku jmen jako Alan Rickman, Ralph Fiennes či Gary Oldman. Humoru navíc v rámci pátého dílu ubývá, Fénixův řád je tak temnější i osudovější, především ovšem pracuje s temnou stránkou Harryho Pottera. Podepisují se na něm pochyby veřejnosti a častá samota a nebo je v něm cosi zkaženého po celou dobu? Není Harry Potter náhodou Voldemortovi bližší, než se mohlo zdát? Může se Harry Potter vydat na scestí? I díky silnějšímu výkonu Daniela Radcliffa oproti předchozím dílům tyto motivy mohli fungovat. Harry Potter svým pátým dílem definitivně opustil kabát pohádkové fantasy a vydal se cestou osudovějšího a temnějšího podání. Podání, kdy už ani v Bradavicích rázem nemusí být zaručeně bezpečno, podání, kdy vše chvílemi skutečně působí ztraceně. Přesto Fénixův řád pracuje i s motivem naděje, kdy sice pán zla dosahuje schopností, které Harry Potter a jeho přátelé ovládnout nemohou, přesto mají něco, za co stojí bojovat - sami sebe. Přátelé a rodinu, za které skrze lásku stojí bojovat. Samotná láska ostatně v sérii Harry Potter sehrává významnou roli a jde o jeden z nejmocnějších druhů magie. Voldemort prakticky nemá co ztratit, ústřední hrdinové ano. Fénixův řád je poté jediným film ze série, kdy se scénáře nechopil Steve Kloves, ale Michael Goldenberg. Steve Kloves měl již předtím pověst tvůrce, který dokáže vatu uklidit stranou a do filmové scénáře přenést to nejzásadnější, před Goldbergem ovšem byl mnohem složitější úkol. Knižní Fénixův řád je totiž s 800 stranami nejdelší knihou celé ságy a zdánlivě tak Goldberg musel knihu osekávat ve velkém. A ano, několik postav či vedlejších zápletek muselo bez smilování pryč, Fénixův řád přesto dramaturgicky výtečně funguje, po vzoru Klovese se snadno dá vyvolat Goldberg ve scénáři skutečně ponechal jen to nejzásadnější a nejdůležitější (čímž se jen krapet potvrdilo, že jsou knihy Rowlingové procpané vatou) a Fénixův řád v jistých momentech působí dost možná nejvíc dramaturgicky sevřený ze všech dílů série. Od Prince dvojí krve se sice ke zbytku ságy vrátil Kloves, přesto by bylo zajímavé vidět, jak by se Goldberg popasoval se zbytkem série. Patricka Doylea na pozici hudebního skladatele vystřídal Nicholas Hooper a jeho soundtrack se poslouchal skvěle. Byl plný veselejších motivů, zároveň epických a k bojovým scénám neskutečně padnoucích motivů a navíc zvládl výrazně neopisovat od svých předchůdců. Ano, John Williams by nejspíš předvedl ještě větší divadlo, na Hoopera se ovšem nedalo stěžovat. Poslední půlhodina poté jen vyráží dech. Kouzla jsou nejdřív využitá ke kouzelnické bitvě na Odboru záhad a pak i epickému souboji Albuse Brumbála a Voldemorta, kterému se žádný jiný souboj již v rámci série nevyrovnal. Člověk má rázem pocit, že proti sobě skutečně stojí dva nejmocnější kouzelníci své doby, i přes Voldemortův doping v podobě černé magie navíc Brumbál Michaela Gambona dokáže rychle vysvětlit, proč se zrovna Brumbála Voldemort tak bál. V jejich souboji se ostatně pracuje s několika elementy a Yates v rámci kouzelnických soubojů jednoduše dokázal nastavit laťku, kterou už sám překonat nemohl. Ralph Fiennes je pochopitelně jako Voldemort pořád fenomenální, ve Fénixově řádu ho ovšem není zase tolik. Větší prostor zde dostává zcela jiný záporák, kterého je o mnohem snazší nenávidět. Právě Fénixův řád ovšem předvedl, že divák sice může nenávidět postavu, neměl by ovšem zároveň nenávidět i jejího představitele, naopak ho cenit za výkon hodný nenáviděný. Už samotný Stephen King o knižní Dolores Umbridgeové prohlásil, že jde o nejlepšího záporáka od původního představení Hannibala Lectera. A Imelda Staunton byla castingovou trefou. I přes snahu o milé vystupování a zdánlivě nevinný vzhled je na jejím podání už od počátku něco podezřelého, netrvá to ostatně dlouho a Umbridgeová rychle vytáhne drápky, podání Staunton nicméně nešlo nepropadnout. Na malém prostoru navíc dokázala zaujmout i Helena Bonham Carter, kdy její Bellatrix Lestrangeové šlo snadno věřit její šílenství. Nejmilejší je poté fakt, že Fénixův řád ani primárně nestojí na velkolepé akci, s tou se ostatně šetří až do finále na Ministerstvu kouzel (které ve svém představení působí adekvátně magicky). Fénixův řád spíše stojí na dialozích, ovšem na velmi dobrých dialozích, které navíc nutně nestojí na předloze samotné Rowling. Například scéna mezi Harry Potterem a Siriusem Blackem v podání Garyho Oldmana diskutující o tom, že by z nich po dořešení patálií s Voldemortem mohla být skutečná rodina neskutečně funguje. I proto, že mezi Radcliffem a Oldmanem vzniklo při natáčení skutečné pouto, i proto, že Goldbergův scénář chytře pracuje s postavami a jejich tužbami. Zde to se celé opět pěkně stáčí k motivu o tom, že zástupci dobré strany skutečně mají za co bojovat a jsou pro to ochotni i riskovat své životy. A prim pochopitelně hraje i fakt, že jsou hlavní hrdinové teenageři. Teenageři, kteří by rádi prožívali první lásky, zdárně přežili zúčtování se zkouškami a zažívali takový normální život. Jenomže to s Voldemortem za zády a růžovou ropuchou pod vlastní střechou prostě není snadné. Fénixův řád pokládá odpověď na některé zásadní otázky, Harry Potter dostává nějaké nové jizvy a především je náhle jasné, kam celá franšíza doposud vedla a kam ještě povede. Fénixův řád, Prince dvojí krve a Relikvie smrti (respektive její první i druhou část) lze vnímat jako trilogii o definitivním přerodu kouzelnického teenagera v muže, který přebírá zodpovědnost za svůj vytesaný osud a status vyvoleného. Start nové životní etapy Harryho Pottera poté jednoduše v Yatesově podání skutečně nemohl dopadnout lépe. Yates měl totiž mnoho skvostných audioviuzuálních nápadů (i střih je ve filmu neskutečně kreativní), především ovšem pochopil podstatu příběhu a dokázal ho přenést na plátno v bravurní formě. Fénixův řád své době dokázal v jistých případech oslnit i ty, kterým svět Harryho Pottera dosud nic neříkal a vyvolat v nich i zvědavost po zbytku ságy. I to nejspíš znamená, že na sebe Yates tehdy mohl být velmi hrdý....