Name: Mý lepší blues
Released: 1990
Duration: 129 min
Rating: 69
Cast: Denzel Washington, Spike Lee, Wesley Snipes, Giancarlo Esposito, John Turturro

Jako malé dítě musí Bleek Gilliam (Denzel Washington) velice tvrdě trénovat hru na trubku. Když dospěje, založí si v Beneath Underground klubu vlastní bluesovou skupinu Bleek Gilliam Quartet . Spolu s ním hraje ve skupině kamarád saxofonista Shadow Henderson (Wesley Snipes), který mu ale přebírá většinu hudebních sól. Začíná se rozvíjet příběh Bleekova a Shadowova přátelského hašteření, které začne přerůstat do profesionálního vztahu. Bleek musí řešit i jiné problémy, kdy se do něj zamilují dvě dívky najednou a on se musí rozhodnout, kterou odmítne. Když se do toho všeho připletou zločinci kvůli hazardu, je rozpad kapely na světě.

Herci a tvůrci 71

Denzel Washington

Bleek Gilliam

Spike Lee

Giant

Wesley Snipes

Shadow Henderson (Sax)

Giancarlo Esposito

Left Hand Lacey (Piano)

John Turturro

Moe Flatbush

Charles Q. Murphy

Eggy

Režie:

Spike Lee

Scénář:

Spike Lee

Hudba:

Bill Lee

Komentáře k filmu Mý lepší blues 2

martin-mickey-stusak

36 593 bodů 22. 7. 2022

Je umění něco víc, než pouhá zábava? Takovou otázku pokládá ve svém filmu Spike Lee a zároveň se snaží i odpovědět. Ale i tak ponechává posudek na divákovi a to i přes rasovou identitu hudby. Jazzová hudba je pro hlavní postavu tohoto příběhu Bleeka Gilliama hrajícího v klubech nejen coby zdroj obživy či odlehčená zábava, ale hlavně coby hluboká kreativní forma spojující lidi. A ano, v jisté době to byla pouze černá forma hudby a v tom je také jádro věci. Publikum začalo být také bílé pleti. Jedná se snad o hudbu příliš egocentrickou, která navíc už není v kontaktu s tím, co chtějí afroameričani slyšet, jak tu mimo jiné zazní? Převážně se ukazuje, že zasvětit filozofii života jen hudbě a podle toho žít není jen tak. k tragédii je potom hodně blízko. Snímek je emocionálně silný, poetický krásou jazzu a hbitě uměleckým dojmem zkoumá alternativní cesty rodiny a kreativity v černošském životě. Rasový výjev je ztvárněn sice opatrně, ale význačně. Bílí majitelé klubu jsou vyobrazeny jako karikatury chamtivé ekonomické nadvlády bez sebemenší hloubky svých charakterů oproti veškerým postavám černošským. Prezentačně je podán i výsměch bílé milenky jednoho z černošských hudebníků. je nadmíru užvaněná, nicotná a velmi náročná oproti zemité smyslnosti inteligence všech černošek. Ano, rasistické cítění černochů k bělochům tu v určitých scénách prostě jsou. Ale pobuřující to v tomto ohledu nijak není. Černoši možná přikyvují, bělochům je to jedno. Spousta jazzové hudby, které je místy zase až zbytečně moc. Slabým článkem je i nerozhodnost, co je vlastně hlavním kritériem příběhu. Příběh jazzmana a jeho hudby? Příběh jazzmana a jeho dvou žen? Nebo je to snad o loajalitě a vztazích mezi přáteli? Jisté nesrovnalosti tu jsou a asi by byl div, kdyby ne. Každopádně snímek filmový zážitek zanechá a to i po hudební stránce.

xxmartinxx

22 532 bodů 4. 12. 2013

Příjemný typický Lee. Člověk by řekl, že tak vyhraněný a prudký člověk bude točit nějaké šíleně agresivní a negativní filmy, ale pravda je, že jeho kousky jsou sice velmi energické, ale nikdy se neutápí v extrémních situacích a bez nějakého změkčování či zveličování dokáží vyprávět přesvědčivý a intenzivní příběh. Zajímavé je i, jak přirozeně se na plátně setkávají postavy realistické a karikované (majitelé baru).