Name: Vzpoura
Released: 1967
Duration: 121 min
Rating: 83
Cast: Toshirô Mifune, Yôko Tsukasa, Tatsuyoshi Ehara, Etsuko Ichihara, Isao Yamagata

Hrdinou příběhu je stárnoucí samuraj Isaburo. Žije poklidným životem, dokud mu jeho pán nepřikáže aby oženil svého syna Yogora s konkubínou, jež upadla v nemilost i přesto, že vládci porodila syna. Ačkoliv se Isaburo zprvu zdráhá, Yogoro přijme Ichi za ženu a zakrátko se mezi nimi probudí silný cit. Jijich láska starému samuraji vrátí síly a tak když zemře vládcův starší syn a on pošle pro Ichi, aby mu stanula po boku jako matka jeho dědice, Isaburo se pánovi postaví na odpor.

Herci a tvůrci 32

Toshirô Mifune

Isaburo Sasahara

Yôko Tsukasa

Ichi Sasahara

Tatsuyoshi Ehara

Bunzo Sasahara

Etsuko Ichihara

Kiku

Isao Yamagata

Shobei Tsuchiya

Tatsuya Nakadai

Tatewaki Asano

Režie:

Masaki Kobayashi

Scénář:

Shinobu HashimotoYasuhiko Takiguchi

Hudba:

Tôru Takemitsu

Komentáře k filmu Vzpoura 5

xxmartinxx

22 532 bodů 11. 4. 2013

Souboj emocí a intrik na pozadí zdánlivě neprůstřelného samurajského řádu. Podobně jako Harakiri to na rozdíl od dalších námětem spřízněných filmů nepopularizuje feudální Japonsko, ale naopak docela kritizuje, což je určitě zajímavý pohled. Na rozdíl od vynikajícího Harakiri jsem tu ale měl (malý) problém s tempem.

hrumsrt

10 687 bodů 7. 2. 2024

I když velikánem japonského filmu je opravdu legendární Akira Kurosawa, za nímž stojí nejeden fantastický dobový kus filmové historie, tak stejně bych se nebál říct, že ty nejlepší kousky z jeho režie nepramení.. A právě Masaki Kobajaši, leč bude všeobecně méně uznávanější tvůrce a ani se k němu následně tolik neodkazuje další generace světových filmařů, tak možná že v jeho filmografii opravdu najdeme ty nejkvalitnější japonské příběhy.. Vedle vynikající sociální kritiky vládnoucích v podobě Harakiri, nekonečného válečného dramatu z druhé světové války Lidský úděl, je to právě Vzpoura, co stojí z jeho tvorby za největší uznání.. Vzpoura je zase jeden z těch kousků, které spojují dvě japonské herecké ikony - Nakadaie a Mifuneho, kdy tady se ústředního hrdiny stárnoucího samuraje Isabury ujímá právě pro mě asi jinak slabší Toširó Mifune.. Vzpoura je zase ukázkou rebelie a odporu vůči feudální vládě tamního vedení. Další vlna odporu poddaných vůči sobeckým příkazům svých pánů.. Děj odehrávající se snad jen v pár místnostech jako konverzační přestřelka o tom, kam až může pán svými rozkazy zajít a co si k němu může jiný dovolit. Jde o lásku a ta všechno přemůže, a kde nikoli, tam musí stanout samurajův meč.. Není to tak šokující a strhující jako Harakiri, na čemž má podíl především tempo filmu, ale pořád mě to v něčem fascinuje. A samozřejmě šermovačka v poli je dokonalá! Nechápu, jak může být takhle přízemní kousek, tak poutavý, i když především v psychologii postav a ukázky, jak moc jsou schopni potlačit svoji svobodu.. Nekoná se filmová událost, ale jinak vynikající samurajský kousek. 75%

Klajnik

8 955 bodů 30. 8. 2024

Docela mě bavil ten koncept děje, v němž šermíř a jeho rodina (respektive jen on a jeho nejstarší syn, zbytek rodiny by se raději podřídil) vedou boj o ženu s rozmařilým, bezohledným a sobeckým lenním pánem. Pro protagonisty je těžké v této situaci a ve svém podřízeném postavení kličkovat, ale scénárista to dokázal udržet na úrovni, že jsem postavám přál spravedlnost. Avšak měly býti více prokresleny vztahy mezi jednotlivými postavami. Emocionálně by to pak fungovalo v řadě momentů lépe. Někteří uživatelé zde tvrdí, že se většinu filmu nic neděje, že se jenom kecá. Mně však tohle politikaření (pokud tomu tak lze říci) přišlo z filmu nejpůsobivější. Akce v takto starých samurajských filmech takřka nikdy nedosahuje úrovně uvěřitelnosti či údernosti, která by dnes dokázala strhnou. Když se to začne sekat (bohužel se nic neusekne a krev netříští), tak starší syn zemře úplně hloupě a zbytečně. PROBLÉM SE ZÁVĚREM FILMU: Otec pak vezme batole a chce přejít do jiného kraje, jenže mu to nechce umožnit jeho dosavadní spojenec, přítel a šermířský rival. Ten najednou nechce zradit svou samurajskou čest tím, že nechá nepřítele svého pána přejít. Je to samozřejmě debilní, protože jen zhovadilec by se postavil proti příteli ve jménu nespravedlivého tyrana. Autoři z toho ale chtějí mít takovej ten osudovej souboj hodnot - nikoli vzájemné a osobní nevraživosti. Je to ale úplně zbytečný, hloupý a vůbec to emocionálně nefunguje. Důsledkem je, že oba někam odejdou bojovat, ztratí mnoho času a otec je při návratu zastřelen vojáky skrývajícími se v keřích. Batole by tak klidně mohlo umřít na zanedbání ve vysoké trávě, kdyby se tam neobjevila ta kojná. Když už, tak měl scénárista nechat otce dát batole kojné a poslat ji do jiného kraje. Sám pak měl vejít do paláce svého pána a s pomocí svého přítele položit život za naporcování toho tyrana i jeho pochlebovačů. Ta akce by stejně za moc nestála, ale kdyby film dospěl k takovému závěru, tak bych ho opouštěl s větší spokojeností.