Name: MR 73 Strážce zákona
Released: 2008
Duration: 125 min
Rating: 71
Cast: Daniel Auteuil, Olivia Bonamy, Catherine Marchal, Francis Renaud, Gérald Laroche

Marseillský policista dostal příležitost napravit to, co zkazil. Má ochránit ženu před vrahem, který zabil její rodiče... Thriller podle skutečné události je zahalen do temného roucha kruté beznaděje a bezpráví. Kriminální policista Louis Schneider alkoholem řeší těžkou havárii své ženy. V opilosti unese autobus, je zatčen a je mu odebráno vyšetřování čtyř brutálních vražd bohatých žen. Zbaven policejní hodnosti, nezbývá mu nic jiného, než vzniklé problémy řešit po svém…

Herci a tvůrci 89

Daniel Auteuil

Louis Schneider

Olivia Bonamy

Justine Maxenceová

Catherine Marchal

Marie Angéliová

Francis Renaud

Kovalski

Gérald Laroche

Georges Matéo

Guy Lecluyse

Jumbo

Režie:

Olivier Marchal

Scénář:

Olivier Marchal

Hudba:

Bruno Coulais

Komentáře k filmu MR 73 Strážce zákona 12

Chrustyn

44 045 bodů 4. 5. 2009

Po "Válce policajtů" se bývalý policista a takový francouzský "Michael Mann" opět vydává do vod, které zná nejlépe. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude jednat o standardní kriminálku, kde neohrožený policista pátra po maniakálním vrahovi ale už začátek filmu naznačuje, že to tak nebude. A musím uznat, že to je škoda. Právě "pátrací" část je na filmu to nejlepší ale režisér do toho ještě rozehrává (podle mě trochu zbytečný) příběh propuštěného vraha a dcery jeho obětí. Daniel Auteuil patří mezi nejlepší francouzské herce současnosti a jeho roli policisty (který přišel o dceru a jeho nejlepší společník je alkohol) mu uvěříte. Film má i velice dobrou temnou atmosféru, kterou nejspíše odkoukal od Fincherovi "Sedmičky", jelikož je celý zahalem do šera a deště. Největší problém snímku je v malé gradaci a v tom, že hlavní případ filmu je vyřešen příliš brzo a na můj vkus poněkud zbrkle. A ikdyž se režisér ohání nálepkou "natočeno podle skutečných událostí" konec filmu tomu moc nenasvědčuje. Slušná kriminálka, která ve mně bohužel moc nezanechala.

martin-mickey-stusak

36 703 bodů 7. 6. 2020

Krutosti lidstva v psychologickém pojetí, jaký tu snad ještě nebyl. Máme tu další snímek o odcizení a hledání vykoupení sebe sama. Komisař Louis Schneider, nasáklý duševní bolestí v podobě alkoholu, navíc ovládnutý paranoiou a narcismem, je v jádru věci dobrý polda, ale už je unaven světem plného selhání, korupce a mizení důkazů. Bůh je synem feny a jednoho dne ho zabiju, zde mimo jiné zazní a tak máme okamžitě od prvních minut představu, s kým máme tu čest. Tento svět je krutý. Všichni jsou odcizeni od sebe a společnosti a přitom se tváří, jak to všechno perfektně funguje. Scény unesení autobusu na začátku příběhu je symbolikou všeho podstatného v rámci podivností reálného života. Hledá se násilník a vrah, ale vyšetřující policajt musí neustále bojovat za své dovednosti jak na místě činu, tak dokonce i v márnici. K čemu to potom vlastně všechno je? Po mnoha letech policejní práce a zkušeností tohle prostě dovede do stavu šílenství. Příběh je temný ve své zoufalosti nad násilnými činy lapající po dechu depresivní atmosférou. Pokud se divák plně ponoří do psychologie Schneidera, plně pochopí samotný závěr snímku jeho konání. Máme tu vizuální váhu, na které je na jedné straně život a na druhé smrt. Co převažuje? Je pocit vykoupení jen falešný lyricismus?