Filmy Joela a Ethana Coenových patří mezi to nejlepší, co nabízela americká kinematografie let osmdesátých, devadesátých... a nakonec i současnosti. Hravé žánrové pastiše podvracejí osvědčené vyprávěcí postupy pomocí absurdního humoru a neuvěřitelného cynismu. Skvělých filmů natočili dost, ale kdybychom jich měli vybrat osm...
Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.
Dnes si připomínáme 25 let od premiéry provokativní Spalující touhy (Eyes Wide Shut) od Stanleyho Kubricka. Zatímco pověst snímku a jeho umělecký status v průběhu let stále více stoupá, během premiéry se s úspěchem nepotkal. A to jak u diváků, tak např. i u oscarové Akademie, kde byl Kubrick již poněkolikáté ignorován. Najde se ale mnoho dalších skvělých filmů, které jsou na tom podobně.
Bratrské duo Joel a Ethan Coenovi, které stojí za kultovními a oceňovanými snímky jako Millerova křižovatka (Miller's Crossing), Fargo, Big Lebowski nebo Tahle země není pro starý (No Country for Old Men), společně pracovalo naposledy roku 2018 na westernové antologii Balada o Busteru Scruggsovi (The Ballad of Buster Scruggs). Od té doby se držitelé čtyř Oscarů věnují vlastním projektům. Nově však mají v šuplíku společný scénář k hororovému filmu, který údajně ocení skalní fanoušci jejich rané tvorby.
Pokud jste to náhodou nevěděli, na 19. listopad připadá od roku 2013 Světový den toalet. Nepostradatelná součást našich životů byla v kinematografii dlouhou dobu tabu a ukazovat prostředníka natolik intimních činností se neslušelo až do roku 1960. Snímek, na který v textu dojde řada, odstartoval podstatně méně diskrétní tvůrčí svobodu, která filmařům dovoluje nad i do záchodových mís situovat nejrůznější situace, které šimrají naše bránice, znechucují i napínají. Seznámíte-li se s následujícími patnácti příklady záchodových filmových scén, které doprovází mírné i pokročilejší riziko spoilerů, návštěva koupelny už pro vás možná nebude tak standardní jako doposud.
Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.
Není neobvyklé, když se hollywoodské hvězdy rozhodnou, že už je nenaplňuje pouze stát před kamerou, poslouchat pokyny a přeříkávat předepsaná slova. Často se stávají režiséry a ještě častěji producenty. Mnohdy samozřejmě ve filmech, kde zároveň ztvární některou z rolí, aby zužitkovaly vlastní mediální potenciál. Stejně učinil i Chris Pine, jehož výkony ve Wonder Woman či To nic, drahá patří k nejvíc chváleným aspektům daných děl. Jeho režijní debut Poolman je však podle dosavadních ohlasů fackovacím panákem letošního ročníku festivalu v Torontu. Leckdo prý příšerný film nezvládne ani dokoukat do konce.
Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.
Dávno před BANGEREM. a dlouho po Bezstarostné jízdě natočil Terry Gilliam protidrogovou báchorku Strach a hnus v Las Vegas, jejíž překotné tempo a morálně nejednoznačné vyznění si vyloženě říkaly o to, aby film spoustu lidí naštval. Režisér svou imaginaci tentokrát podřídil nechvalně známému literátovi a výsledkem je dodnes značně rozporuplný kult.
Bratři Coenové pokračování sice zásadně netočí, ale hlavní hvězda Big Lebowskiho Jeff Bridges by se k jedné ze svých nejslavnějších rolí ráda vrátila. Postavu ikonického lenocha by totiž i ve svých 73 letech zřejmě dokázal ztvárnit bez větších obtíží.
