Recenze filmu Tři pohřby

Komentáře a recenze 4

Chrustyn

44 045 bodů •24. 8. 2008

8

Ani nevím co se mi na tom filmu tak líbilo. Plyne docela pomalu a nejsou zde nějaké pamětihodné scény. Ale musím uzant, že jsem se za celou dobu nenudil a Tommy Lee Jones hraje přesně tak jak to mám od něj rád. Je to zase něco jiného, nového a zajímavého. I když si to nejpíše znovu nepustím s hodnocením níže nejdu.

kunafix

20 062 bodů •3. 4. 2007

6

Vcelku zajímavé (dalo by se říct road movie na koních?). Hlavně mi v palici utkvělo: španělština Tommyho Lee Jonese - fakt mi připadal, jak rodilej mexičan, Barry Pepper - pěknej hajzl, kterej ošuká ženu za půl minuty a mlátí ženský, jeho žena a jiná žena, který si jdou za nevěrou, pěkná mexická atmosféra a pocit, že dějová linie s honem policajtama celkem rychle skončila.

Sheldon

16 079 bodů •4. 2. 2017

7

Filmem Tři pohřby Melquiada Estrady pokračuje scenárista Arriaga ve svém životním tématu osudu a náhody, které jsou v přímém kontaktu s neschopností lidí ovlivňovat své životy. Navíc je ve filmu zmíněno i důležité téma pokání a přátelství. Tommy Lee Jones si za kameru vybral skvělého profesionála Chrise Mengese, který snímal už film s podobným tématem, který přesto nemůže být odlišnější – Misi.

Klajnik

9 194 bodů •28. 2. 2024

8

Skvělý neo-western. Připomíná to No Countrey for Old Man - a nejen tím, že tu také hraje Tommy Lee Jones. Mimochodem dost dobrej výkon na to, že se jedná o druhý režijní počin. Většinou velmi zemité, nepříliš cinematické (ve smyslu efektní), ale díky tomu to působí velmi autenticky, ale nemůžu říct, že by to v určité momenty nebylo svým způsobem sugestivní. Například když muž z okna kouká na odcházející holku, která má na sobě bílé tílko a červenou sukni - střih - záběr na zkrvavené ruce nad mužem v bílé košili, kterého nedávno omylem zastřelil. Ono to ale zrovna tak stojí na kvalitním Arriagův scénáři a bezchybných hereckých výkonem. Film sice nemá zas tak silný dramatický oblouk - některé linky vyzní do prázdna více, než jak býváme zvyklý, troufám si říci (žádné zúčtování s hraničáři). A konec je taky předvídatelný, ale to neznamená, že by měl být jiný jen z tohoto důvodu. Určitým cestám je třeba dát ten správný cíl. Dost to však stojí na postavách a jejich vedení herců. Protagonista je výborný, to jistě a vztah, který v první půlce cesty chová k zajatému hraničáři je interesantní. Víc než to. Vyloženě zábavný je ten přístup: "Zabils mi kamaráda, tak si teď nestěžuj, že jeho rozkládající tělo smrdí. Vůbec smrdět nemuselo, kdybys ho nezastřelil. Teď koukej ležet vedle něj a nestěžuj si!" Avšak i řada postav, která se ve filmu objeví třeba jen na pár minut nebo ani nemá mnoho dialogů, je vykreslena dost na to, aby nabyla nějaké hloubky - případně aby divák uznal, že v celku mají své místo - ukazují jistou bezútěšnost pohraničí, kde jakoby se čas zastavil a lidé zestárli dřív, než si to uvědomili. Film však dokáže být příjemný i humorný, ačkoliv jeho poetika nese hlavně melancholii a nostalgii.