Nápadem a zpracováním zajímavé ale až zbytečně zdlouhavé a emočně nefunkční. Na kouzelníka Zemeckise příliš obyčejné, ačkoliv kvality jsou nezpochybnitelné a podobná sci-fi tu předtím ani potom nebyla.
Obsáhlou knihu převést do scénáře a natočit podle toho uspokojující film není žádná legrace. Kupodivu, tady se to povedlo. Příběh Dr. Ellie Arroway už od dětských let zapálenou do rádiových signálů, což ji ani v dospělém věku nijak neopustilo, přináší rozvahu, neochvějnost a držení se svých zásad na cestě za svým snem a dosažení cílů. Tvrdě a zásadově prosazuje zachytávání rádiových signálů z vesmíru ve smyslu důkazu o existenci mimozemské civilizace. Velice realistický pohled očima vědce přicházející po dlouhých dnech neúspěchu s nepochopením nadřízených a neochoty dál průzkum dotovat. A když se jako zázrakem nějaký signál objeví, politická rozvaha zúčastněných ve snaze se na tom zviditelnit je takřka nekonečná. Tajemný signál sebou přinese plány na výstavbu tajemného stroje a to, co se následně začne dít, předčí filmové románové očekávání. Jedná se o jeden z mála filmových sci-fi příběhů, ve kterém se nelétá kosmickými koráby vesmírem a neválčí se. Tady je celý děj na pomezí skutečné vědy ve spojení s různými teoriemi o stavu věcí. Má to své příznivce i odpůrce, dokonce i z řad vyslovených fanatiků schopných jít až k teroristickému činu. Věda je hodně konfrontována s bohem, což má do činění hlavně fakt, jestli si člověk na boha po vědecké stránce vůbec může hrát. V pozadí je morálnost a přesvědčení v logice věci. Příběh doprovázejí velké myšlenky vedoucí k diskuzi. K diskuzi o vědě a náboženství, které nijak nemůžeme dokázat. Co je blíže k pravdě? Existence boha a nebo mimozemské civilizace? A lze to vůbec dokázat? To je fakt, o který tu jde především. Snímek je dějově ohromným počinem s impozantním obsazením a stejně působivými vizuálními efekty, které mají za úkol pouze ozvláštnit děj k vyvolání určitého vzrušení. To samé se týká i hereckých es. Každý má po herecké stránce své pevné místo, což vede k uvěřitelnosti svých postav. Např. Rob Lowe jako konzervativní politik, James Woods mající obavy ze strachu z neznámého viděním dané situace jako možný útok, Tom Skerritt jako někdo, kdo se snaží jen využít situace k zviditelnění když je příležitost, jinak spíše hází klacky pod nohy, atd. Film má tedy dvě roviny. V jedné působí jako velkolepý zábavný sci-fi snímek, v druhé přináší myšlenku a stav zcela reálné věci k zamyšlení. A záleží jen na divákovi, jakým způsobem snímek pojme. Nejlepší je oboje. Potom už nezbývá nic jiného, než doporučit knihu od autora Carla Sagana, která vyšla i v češtině. Stojí za to.
Pěkné devadesátkové sci-fi. Na mě trošku zdlouhavé. Příběh velmi dobrý, navíc s jistým poselstvím, že někde něco po smrti je. Zpracování na svou dobu průměrné a jako celkem je to dobrý film, na který ale nejsem ochoten dívat se moc často. Vlastně jsem ho viděl teď podruhé.
No tak nevim, byla to spíš taková blbost. Souhvězdí se jmenovalo Vega, ale Standa Hložek to neuváděl a na Magion to nemělo. Nejvíc mě tam štvaly ty neustálý kecy o bohu a úplně nejvíc mě dostalo, když řekli, že 95% všech lidí věří ve vyšší bytost. To jako fakt? Jinak Jodie Foster se v tomto filmu ukázala jako pravověrná lesba a vůbec nebyla sympatická. Ani těma matematicko astro kecama, co všichni mleli, když zachytili signál. Dobrej byl takovej ten plešatej chajsl. A že Fichtner hraje slepce jsem si všiml až když se tam mihl s bíllu holí... A bylo to moc dlouhý. A samozřejmě moc americký (Zemeckis to tak má odjakživa).
Ten přívlastek chytrá sci-fi tady sedí asi nejvíc. Na můj vkus ale příliš zdlouhavé a to nejzajímavější se začne dít až ke konci. Jodie ovšem perfektní.
SETI je zkratka pro výzkum mimozemské inteligence a je to právě to místo, kde Eleanor už jako malá chtěla pracovat. Jenže když její výzkum nepřináší ovoce chtějí ji její práci zastavit. A tak Ellie sežene peníze ze soukromých zdrojů a vybuduje sérii satelitů v Novém Mexiku. A za čtyři roky dojde k překvapivému objevu. Nejsme tu sami.
Režisér Robert Zemeckis přišel s filmovým přepisem knihy Carla Sagana a předlouhé natáčení se neobešlo bez problémů. Nakonec se film dočkal premiéry a jen ve Spojených státech vydělal tolik peněz, aby se mohl nazývat hitem. Kontakt táhne svou přítomností právě Jodie Foster, která ztvárňuje svou postavu jako neúnavnou bojovnici za svůj cíl.
Sci-fi, které se dá věřit. Zemeckisova urputná orientace na hlavní ženskou hrdinku, s níž se opakovaně vracíme do jejího dětství, může být zpočátku úmorná a zdlouhavá, ale nakonec je to právě psychologický portrét odstrkované ženy plnící si své životní sny, který vyprávění dominuje a připravuje solidní emocionální základy pro závěrečnou intradimenzionální nadstavbu. Těžko sice soudit, ale politicko-společenská hysterie ohledně navázání kontaktu s okolním vesmírem je znázorněna velice autenticky a inteligentně, a přestože tempo by chvílemi prohrálo v rychlosti i s profesorem Xavierem, závěr je natolik povedený, oslovující a vizuálně půvabný, že úspěšně zacvakává všechny průběžné nedostatky do přesvědčivého a smysluplného systému - a takových sci-fi není opravdu moc.
Znáte takovej ten pocit, když postava kterou nesnášíte, dostane co proto: Já tomu říkám zadostiučinění a to během filmu zanechá v člověku dobré pocity. Tenhle film ale stojí na opačné straně spektra - nemůžu ani říct jak moct mě ten film sral jak hlavní hrdinkou, který jsem tu její opěvovanou inteligenci fakt nevěřil. Tupost? Dost určitě! Inteligenci? NE! Nemám rád, když se u filmu cejtim 100x chytřejší než jakákoliv postava. Debilní dialogy a podprůměrnost příběhu si rozhodně těch vašich posraných 82% nezaslouží... a nebo zaslouží. Já zapomněl, že jste všichni blbý!