První část adaptace slavného románu Marcela Pagnola Živá voda otevírá osudový příběh dvou rodin z první poloviny 20. století. Hrbatý výběrčí daní Jean (Gérard Depardieu) zdědí kousek půdy v malé provensálské vesnici. Věří, že to pro něj, jeho ženu a malou dceru znamená možnost nového začátku. V novém bydlišti se však místo štěstí začíná střetávat s nenávistí. Dva farmáři od něj chtějí pozemek levně získat a rozhodnou se mu jeho štěstí pomalu, ale jistě ničit...
Krásné exteriéry, výborní herci, zajímavé postavy ale neskutečně pomalé a zdlouhavé vyprávění, které více sedí psané, než filmové podobě. Dokážu si to představit na stránkách knihy ale pro film se tenhle příběh nehodí.
Jean od Loretty je skvělý film, který mě doslova vtáhl do děje a nelehký osud snílka z města, který chce obnovit farmu jsem prožíval spolu s ním. Dokonale přenesené emoce na diváka, což za mě děla dobrý film ještě lepším, proto nemohu dát méně, než 90%.
Krásná Provence, kraj, do kterého Marcel Pagnol zasadil děj svých knih. Ale vše není úplně idylické, obzvláště, pokud jistý César se spoustou peněz a jeho dobrácký synovec Ugolin, který ale bohužel poslouchá více svého strýce, než své svědomí, chce získat pozemek s pramenem. Pozemek však zdědí jistý Jean, hrbáč a měšťák, zato však velice pracovitý a odhodlaný člověk.
Inspirace filmem „Oru Maravathoor Kanavu“, natočeným v indickém jazyce malajálam.
První režisérovou volbou pro roli Ugolina byl Jacques Villeret, ale protože Yves Montand nesouhlasil, byl najat Daniel Auteuil.
Výroba tohoto filmu a filmu „Manon of the Spring“ (1986) probíhala souběžně po dobu 30 týdnů. Dlouhé natáčení umožnilo Berrimu zachytit sezónní proměny provensálské krajiny. Natáčení bylo tak dlouhé, že se několik členů štábu vrátilo do Paříže a o přestávkách hrálo divadelní a televizní role.