liborek_
7 321 bodů •
10
Jeden z nejlepších "Titónových" filmů, zabývající se tentokrát tématem otroctví. Příběh se odehrává koncem 18. století na třtinové plantáži kdesi na Kubě. Podmínky jsou drsné, práce jak na kostele, otroci čas od času utíkají, aby však záhy byli lapeni a dle "práva" potrestáni... Během pašijového týdne plantáž navštíví její majitel, jenž - oddaný katolické věrouce - nechá si náhodně vybrat dvanáct otroků (mj. i jednoho čerstvě dopadeného uprchlíka), kterým po ježíškovsku umyje nohy, zlíbá je a zasedne s nimi ke společné večeři. Velmi bizarní večeři nutno dodat, s jejíž zvěčněním by da Vinci měl spoustu problémů a která si v bizarnosti zcela jistě nezadá s Bunuelovou Viridianou. Víno se pije, řeči se vedou, sliby se slibují a filosofuje se o teodiceji.... Schyluje se ke katastrofě, která má propuknout následující Velký pátek. Poslední večeře je výjímečně působivý snímek a skvěle (ne)vyřčená teze, že katolická církev je pouze dokonalý nástroj k ovládání lidí. "Pokud trpělivě budeme snášet krutost a vnímat ji jako Boží vůli, pak, bratři, budeme dokonale šťastní!" - "Pokud mě tedy dozorce bije, mám být šťastný?" - "...dokonce šťastnější, než bílí..."
Poslední večeře
Das letzte Abendmahl
The Last Supper
Viimeinen ehtoollinen
