liborek_
7 283 bodů •
8
Dlouho jsem neviděl film, který by měl tak nádherný a dokonale prokomponovaný obraz, jako je tomu u Správce Sanša. Z každého okénka snímku čišela promyšlenost a cit pro krásu, dokonalá práce s kamerou - zkrátka maximální podívaná. Ale samozřejmě samo o sobě by to nestačilo... Pokud by nemělo zůstat jen u krásně natočené nudy, či efektním nesmyslu, musí být film podpořen scénářem, který za něco stojí. I v tomto však měl Mizoguči štěstí, nebo lépe řečeno projevil svůj vypravěčský um. Moralistický příběh sourozenců, pocházejících z urozené rodiny, v dětství násilně odloučených od matky a prodaných do otroctví, je protkán humanistickými myšlenkami, touhou po svobodě a současně tragikou reálného života, přitom je poutavý a do značné míry překvapivý. Vyčítat filmu přehnaný idealismus a naivitu není dle mého názoru na místě. Vzhledem k tomu jak toto Mizogučiho džidai geki končí, nevnímám ten idealismus tak ostře... Navíc existuje spousta jiných tradičních "velkých příběhů" např. v evropské literatuře, které se vyznačují silným idealismem, naivitou a nelogičností jednání hlavních postav - a přesto bych se je zdráhal šmahem kvuli tomu odsoudit. Je to prostě jeden z možných způsobů, jak srozumitelně a nekomplikovaně poukázat na nějaký problém společnosti - a to samo o sobě špatné není. (SPOILER) Bráno do důsledků - který rozumný potentát by jmenoval guvernérem nevzdělaného, v podstatě bezvýznamného uprchlého otroka jen kvůli tomu, že je synem bývalého guvernéra? A kdo by byl schopen rezignovat na svou funkci s vírou, že jím kontroverzně zrušený a pro mnoho mocných výhodný institut otrokářství zůstane zakázaný? Takových nerealistických situací se nejen v tomto filmu dá najít celá řada, ale to není podstatné. Důležité je, že bez soucitu člověk není člověkem, a nelogičnosti, které vyčnívají z jinak kompaktního příběhu (legendy), jsou druhotné. (KONEC SPOILERU) Nezapírám, že postava Zushia mi občas byla protivná. Když ale sečtu všechny body, byl jsem s tímto filmem náramně spokojen.